Boj vašeho života

The Fight of Your Life

Genesis 32:22-32

By David Felker

Prosím, otočte se se mnou ve svých Biblích na kapitolu 32 knihy Genesis; Genesis 32. Najdete ji na straně 27 v církevní Bibli před vámi. A jen předtím, než čteme, něco, co bychom měli zvážit. Můj život byl navždy změněn, když mě můj táta jako dítě představil mému teď oblíbenému filmu, který jsem viděl asi 923krát, Hoosiers. A je to o týmu středoškolského basketbalu z Indiany, Hickory Huskers. A já film miluji. Jako dítě jsem ho miloval kvůli tématu outsidera, David versus Goliáš. A miloval jsem ho kvůli důrazu na tým nad jednotlivcem. A miloval jsem ho samozřejmě kvůli úžasnému soundtracku. Ale čím jsem starší, tím víc jsem ho miloval. A to proto, že klade a odpovídá na mnoho hlubokých, srdce se dotýkajících otázek o vykoupení, o romantice, o závislosti, o přátelství.

Existuje mnoho úžasných témat, ale v podstatě je to film o změně. Je změna možná? Protože existuje malý basketbalový tým z Indiany a jsou plní pýchy a jsou plní individualit. A ptáte se: „Jak dobří mohou být? Jaký je jejich strop? Jak daleko mohou zajít? Mohou se ponížit natolik, aby byli opravdu výjimeční?“ A pak je tu nový trenér, trenér Norman Dale, a přijíždí s pošramocenou minulostí, ale dostal druhou šanci. A myslíte si: „Může se změnit? Může být jiný? Může být jeho minulost uzdravena?“ A pak je tu městský opilec Shooter, pro něhož má trenér Dale nepopiratelnou slabost. A pravděpodobně kvůli svému vlastním zavazadlům z něj dělá svého asistenta a věrného přítele. A ptáte se: „Může Shooter ztratit závislost? Může být lepší? Může být víc? Může být tím dobrým a věrným otcem, kterého jeho syn potřebuje?“ A během celého filmu zoufale chcete vidět, jak se tyto věci stávají. Zouflale chcete vidět změnu. Ale tento pyšný tým a tento trenér s balastem a tento městský opilec jsou všichni zlomení. A všichni jsou zranění. A všichni kulhají různými způsoby. Ale film se rozvíjí; film se rozvíjí v krásný příběh o změně. Miluji Hoosiers, protože mi připomíná, že změna je možná.

Je změna možná?

Ať jste ten film viděli nebo ne, to zní pro nás všechny, protože jednou z nejhlubších lidských otázek, které můžete položit, je: „Mohu se změnit? Je změna vůbec možná?“ Každý z nás se s tím potýká. Je to hluboce osobní otázka, kterou možná zoufale kladete někomu ve svém životě: „Změní se někdy?“ Možná je někdo drahý vám a potřebuje se změnit, a vy se ptáte: „Změní se?“ Pokud jste ale upřímní se svým srdcem, je to jedna z nejdesperátnějších tužeb, které máte: „Musím se změnit. Musím být jiný. Nemohu zůstat stejný.“ A víte, že by se dalo předpokládat, že změnit sám sebe by měla být nejjednodušší věc na světě. Jako by třeba bylo těžké změnit svou rodinu. Možná jste tady a vaše rodina je v chaosu a vaše rodina je nekontrolovatelná, a je těžké změnit svou rodinu. Studenti, možná jsou věci ve vaší škole, které jsou těžké. Je těžké změnit školu. Jsou věci ve všech našich vztazích a přátelstvích. Je těžké změnit věci, o kterých víme, že je potřebujeme změnit ve svých vztazích a přátelstvích. Ale pomyslíte si: „Ano, ale já se můžu změnit sám.“ A to je nejtěžší věc.

A čím starší se stáváte, myslím, jako křesťané, tím více se unavíte. Můžete se unavit sami sebou a můžete se unavit nepořádkem, který je hluboko uvnitř. A návyky a závislosti a podivné chování vašeho srdce. Co děláte s touto únavou? To je otázka. Jste zoufalí po změně. Chcete se změnit. Ale netušíte, jak to udělat skutečně a trvale. Genesis 32 je jednou z mých oblíbených pasáží v Bibli. Je to příběh zoufalého muže, který je hluboce chybný. Je to zoufalý muž, který je hluboce chybný a je v boji svého života. To je tak trochu rozhodující okamžik v životě Jakuba, kdy se ocitá v zápase s Bohem. To je boj jeho života a právě zde je Jakub změněn. A tak věnujme pozornost Božímu slovu. Než tak učiníme, pojďme k Němu v modlitbě. Pojďme se modlit.

Otcové, děkujeme Ti, že jsi přítel hříšníků. Děkujeme Ti, že jsi síla v slabosti. Modlíme se, abys vysvobodil naše očekávání ráno, že jsme tu jen pro další neděli. A Otče, pomoz nám očekávat setkání s Tebou? A nyní bys promluvil, Duch Boží, promluv skrze mě, duch k duchu? A modlíme se ve jménu Jezukristova, amen.

Genesis 32, počínaje 22. veršem. To je Boží slovo:

Večer toho samého dne vstane a vzal své dvě ženy, své dvě otrokyně a svých jedenáct dětí a přešel přes brod Jabboku. Vzal je a poslal je přes potok a vše, co měl. A Jakub zůstal sám. A jeden muž zápasí s ním, dokud nenastal den. Když muž viděl, že neprevaluje proti Jakubovi, dotkl se jeho kyčelního kloubu a Jakubova kyčel vyšla z kloubu, když s ním zápasí. Tu řekl: „Pusť mě, neboť den nastal.“ Ale Jakub řekl: „Nepustím tě, dokud mě nepožehnaš.“ A řekl mu: „Jak se jmenuješ?“ A on řekl: „Jakub.“ Tu řekl: „Tvé jméno nebude již nazýváno Jakub, ale Izrael, neboť jsi zápasí s Bohem a s lidmi a převládl jsi.“ Tu se Jakub zeptal: „Prosím, řekni mi své jméno.“ Ale on řekl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ A tam ho požehnal. Jakub tedy nazval jméno toho místa Peniel, řka: „Neboť jsem viděl Boha tváří v tvář a přece můj život byl ušetřen.“ Slunce vyšlo nad ním, když procházel kolem Penuelu, kulhaje kvůli své kyčeli. Proto až do tohoto dne lidé Izraele nejí šlachu na kyčelním kloubu, který je na kyčelním kloubu, protože se dotkl kloubu Jakubovy kyčele na šlaše kyčele.

To je Boží slovo.

Zde je to, co chci, abychom zvážili ráno, když se díváme na tento slavný noční zápas – Jakub vychází změněný. Jakub je jiný. Jakub je nový. A to kvůli novému boji. A to kvůli nové motivaci. A to kvůli nové poloze. Jakub má nový boj. Bůh iniciuje toto. Bůh vtrhne na scénu. Bůh zasahuje. Je tu nová motivace. Jakub je změněn od vnitřku ven. Pohyby a pohyby jeho srdce jsou jiné. A pak je tu nová poloha. Jakub je zraněn a kulhá, když nad ním svítí slunce.

Nový boj

A tak vidíme – nová bitva. Představte si, že je úplná tma; Jákob je v temnotě. Možná na krátkou dobu viděl pochodně v dálce, když jeho rodina přecházela potok. Vidíte v 23. verši, že poslal všechno, co měl, přes potok. Ráchel, žena, kterou miloval, tam určitě byla. A Léa, jeho první žena. Jeho děti, jeho služebníci, jeho zvířata – všechno, co měl, poslal pryč, všechno kromě sebe. 24. verš nám říká, že Jákob byl úplně sám v temnotě. Pamatujete si, že opustil svého strýce Lábana a je na cestě domů. Návrat marnotratného! Některými způsoby je vlastně Jákob, marnotratný v Ježíšově podobenství, velmi podobný mnoha, mnoha ozvěnám v tom podobenství příběhu Jákoba v Genesis 32 a 33. A tak se vrací domů. Došlo by k setkání. Došlo by k setkání s bratrem, kterého podvedl, Ezauem. Jákob ukradl Ezauovi peníze, jeho dědictví, jeho požehnání, a Ezau tehdy slíbil, že Jákoba zabije. Od té doby se Jákob oženil dvakrát, zplodil jedenáct dětí. Stal se bohatým a úspěšným mužem, ale nikdy nezpracoval své minulé chyby a nyní ho to konečně dostihlo. Jákob poslal Ezauovi zprávu, verš 3, že se vrací domů. Říká se nám v 6. verši, že Jákobovi poslové se vracejí a říkají: „Ezau přichází vstříc tobě a s ním je 400 mužů.“ A tak samozřejmě, verš 7, je Jákob vyděšen; je znepokojení.

Smíření nebo Pomsta?

A pak ho vidíme, jak dělá něco, co jsme u něj nikdy předtím opravdu neviděli. V verších 9 až 11 se Jacob modlí nej zoufalejší modlitbu svého života. Modlí se nej zoufalejší modlitbu svého života. Je to nejdelší modlitba v knize Genesis. A dává nám nejjasnější důkaz, že nyní patří Pánu. A pak posílá dar po daru, po daru vlna za vlnou k Esauovi, v naději, že zmírní srdce svého bratra. Protože otázka za milion dolarů zní: "Přijde Esau v pokoji, aby se usmířil? Nebo přijde Esau ve válce, aby se pomstil?" Je to otázka života nebo smrti ukrást požehnání, a tak – usmíření nebo pomsta? To je otázka. A tak je Jacob sám, v temnotě. Je mezi skálou a tvrdým místem. Za ním je Laban. Nemůže se vrátit k tomu životu. A Bůh řekl v kapitole 31, verši 3, aby se vrátil domů. Nemůže se vrátit. A před ním je Esau a jeho 400 mužů. A tak je Jacob postaven před situaci, kterou neví, co dělat. Zítřek je den krize, vrchol jeho života. Je u dveří smrti. To je temná noc Jacobovy duše. Nemá více plánů; nemá více schémat; nemá více strategií. Vyčerpal své triky; je na konci sám sebou a právě tam, v tom okamžiku, verš 24, přichází k němu tento tajemný muž v této vrcholné scéně a zápasí s ním až do svítání.

Zápas s Bohem

Neexistuje žádný úvod k němu, tomuto tajemného muži. Přichází ze žádného místa a přichází k Jákobovi a bojuje s ním. Bojuje s Jákobem. To je obraz, který namaloval Rembrandt. To je středobod Jákobova života. Tento celonoční boj o jeho život. A je jasné ze zbytku našeho textu, veršů 28 a 30 zejména, a z malého komentáře v kapitole 12 knihy Ozeáš, že to není žádný obyčejný muž. Že to je projev samotného Boha. Před ztělesněním Syna Božího, Jezukrista, který pronásledoval a nyní se zmocňuje Jákoba. A to nám poskytuje obraz, který nelze minout. Jákob zápasící s Bohem je obrazem celého Jákobova života. Celý Jákobův život to byl Bůh versus Jákob. A zde je velmi jasné, že Jákob je v boji s Bohem.

Víte, je tu příběh, o kterém občas přemýšlím, o muži jménem Robert Robinson. A nastoupil do kočáru v Londýně a chtěl být sám. Ale napříč uličkou od něj seděla mladá žena, která držela v rukou breviář. To je malá modlitební kniha plná básní, hymnů a modliteb. A Robinson neměl chuť mluvit, a tak jeli v tichosti po několik okamžiků. A pak mladá žena prolomila ticho. Hodila knihu přes uličku a řekla Robinsonovi: "Musíte si to přečíst. Tyto slova jsou krásná." A Robinson otevřel knihu a četl tato slova: "Přijď, ty zdroj každé požehnání, naladí mé srdce k zpěvu Tvé milosti." A jeho tvář se změnila. A tato žena si všimla změny v jeho výrazu a řekla: "Pane, znáte tato slova?" A on řekl: "Paní, napsal jsem tato slova před více než dvaceti pěti lety, a dal bych tisíc světů, abych dnes cítil, co jsem cítil tehdy. Dal bych tisíc světů, abych dnes cítil, co jsem cítil tehdy."

Možná jste zde ráno a stejně jako Robert Robinson, už je to dlouho. Už je to dlouho, co to bylo jenom o vás a Bohu. Už je to dlouho. A jste tak zaneprázdněni a možná tak otupěli, že se můžete probudit a pomyslit si: „Jak jsem se sem dostal? Jak jsem se dostal tak daleko od srdce Božího? Jak jsem se dostal do tohoto stavu? A všechno, co děláme – kázání, zpěv, modlitby, to vše mi zanechává srdce tak ploché. A je to tak zakalené a tak studené.“ Co s tím děláte? Možná dnes ráno Bůh vtrhne na scénu. Možná se Bůh bude zabývat vaším srdcem stejně, jako se zabývá srdcem Jákoba. Nebo možná už se zabývá. Možná právě dnes zápasíte s Pánem. Probíhá bitva na půdě vašeho srdce a ptáte se na tyto otázky: „Proč? Proč, Bože? Proč bys přinesl toto do mého života? Proč bys dovolil, aby se to stalo? To je těžké. Proč bys to udělal? Proč nemůžeš to odejmout? Život, který je přede mnou, nemůže být pro mé dobro.“ Jste v bitvě s Bohem. Zapasujete s Bohem. Tento úryvek předkládá před nás ilustraci lidského srdce versus Bůh. Moje vůle versus Boží vůle. Moje sny a touhy versus Boží.

Jákob je v bitvě s Bohem a takto Bůh pracuje. Můžeme se něco naučit z tohoto textu. Jak řekl Tim Keller: „Bůh někdy musí zápasit s námi, abychom změnili život.“ Chcete se změnit? Bůh někdy musí zápasit s námi, abychom změnili život, spíše než aby nás pohodlně vedl ke změně života. V lásce musí zápasit s námi, a v lásce musel zápasit s Jákobem. Bůh měl radost z Jákoba. Bůh miloval Jákoba. Nikdo nemohl vyrvat Jákoba z Pánových rukou. A právě proto, že ho Bůh miloval, musel s ním zápasit, aby změnil jeho život. To je první věc, kterou vidíme.

Nový motiv

Druhá věc, kterou vidíme, je, že tento boj pokračuje jako Jacobova nová motivace. Takže uprostřed tohoto boje Bůh ve své milosrdenství, zdá se, dělá s Jacobem něco jako otec, když zápasí se svým synem, protože tu je tento boj mezi Jacobem a Bohem. Tento sem a tam a sem a tam. A pak uprostřed toho Bůh dělá něco. Sahuje a dotýká se a vykloubí Jacobovi kyčelní jamku v 25. verši. Je to jedna z nejsilnějších částí lidského těla a Jacob je tam zraněn. Jacob je zraněn v své síle. Bůh láme Jacobova nejsilnější místo.

Zlomení silného místa

Co by to místo bylo pro vás? Vaše silné místo. Co by to místo bylo pro vás? Věc, o které si myslíte, že vám dá výhodu pro požehnání; věc ve vašem životopisu, o které si myslíte, že vám dá přijetí a požehnání, po kterém toužíte. Věc, kterou používáte jako zápasník, abyste si dali pocit síly? Co by to místo bylo pro vás? Jacob je tam zraněn. Je zraněn v své síle a to je proto, že Bůh jde přímo k jeho srdci. Sinclair Ferguson ve svém úžasném kázání o tomto oddílu řekl: "Vidíte, že aby měl Jacobovo srdce, vidíte, že aby měl Jacobovo srdce, Bůh je připraven vykloubit Jacobovu kyčel? Vidíte, že aby měl Jacobovo srdce, Bůh je připraven vykloubit Jacobovu kyčel?" Už jste někdy měli svůj život Bohem vyvřený z kloubu? Už jste někdy měli své plány nebo sny vykloubené? Může to být jedna z nejdůležitějších věcí, které jste mohli slyšet ráno – že cesta k vašemu srdci, jak řekl Ferguson, je vykloubením něčeho, co vás dělá silným. Cesta k vašemu srdci je vykloubením něčeho, co vás dělá silným. Co by to místo bylo pro vás? To je to, co Bůh dělá s Jacobem.

A vidíte, jde o to, aby ho to přivedlo dovnitř; jde o to, aby ho to přivedlo dovnitř. Protože konečně a poprvé je Jákob zlomen. Je zraněn ve své síle, jeho pocit kompetence je zraněn, jeho pýcha je ponížena. Nemůže vyrobit toto vítězství. Nemůže ovlivnit tuto bitvu. Je mu způsobeno zranění, které mu zabrání vyhrát vlastní silou. Vidíte, všichni chceme změnu, všichni chceme změnu, ale nikdo z nás nechce být zraněn. Všichni chceme být požehnáni. Jákob zde říká: „Požehnej mi.“ Všichni toužíme po tomto požehnání. Všichni chceme být požehnáni. Ale nikdo nechce žebrat. Jákob zde je konečně a poprvé dostatečně zoufalý, aby žebral. Říká: „Nechci tě pustit, dokud mě nepožehnáš.“ Protože pasáž říká po zranění, verš 26, že Bůh říká Jákobovi: „Musíš mě nechat jít před úsvitem.“ A tak Bůh říká: „Pokud uvidíš mou slávu, pokud uvidíš mou slávu, nezůženeš naživu.“ To je to, co se děje. A Jákob říká: „Nechci tě pustit, dokud mě nepožehnáš.“

Zlomový bod

Vidíte, když tento boj začal, když byl Jákob poprvé napaden, jak Jákob zápasil? Jaký byl jeho plán? Jaký byl jeho postoj? Jaký byl jeho styl? Jaká byla jeho motivace? Když byl Jákob poprvé napaden, použil veškerou svou tvrdohlavou sebestačnost a veškerou svou manipulaci a veškerou svou sílu, aby se dostal pryč. A vidíte zde zlomový bod. Jakmile je zasažen v kyčli, Jákob se stává lpícím dítětem. Stává se lpícím dítětem. Všichni komentátoři říkají, že zlomový bod, když Jákob věděl, že je to Bůh, byl verš 25, když Jákob řekl: „Nechci tě pustit. Bože, prosím, neodcházej.“ Vidíte, to bylo v okamžiku bolesti a to bylo v okamžiku slabosti.

Derek Kidner ve svém slavném komentáři ke Genesis říká, že „když Bůh dotkl Jacobova kyčle, bylo to porážka a vítězství všechno zabalené do jednoho.“ Že když Bůh dotkl Jacobova kyčle, bylo to porážka a vítězství. Byla to porážka a vítězství, protože Jacobova odpověď na postižení, jeho odpověď na utrpení, které Bůh přinesl do jeho života, byla porážkou, která přináší vítězství; protože v ní se Jacob chytá Boha. V této porážce se Jacob chytá Boha.

Vidíte, Jacobovo motto celý jeho život byly tyto slova – „Ne pustím tě, dokud mě nepožehnáš.“ Jeho touha, jeho motivace pro požehnání byla tématem jeho života. A vidíte, slova jsou stejná, ale význam je úplně jiný. „Ne pustím tě, dokud mě nepožehnáš.“ Znáte tato slova? „Bože, neodcházej. Nezůstávej.“ Toužíte a žízníte po Bohu. Chcete více Boha. To je to, co se děje s Jacobem zde.

Víte, že občas mluvím o svém synovi Marshallovi, když učím. Marshall je starý tři a půl roku, je v zábavném věku a často, když se ráno chystám odejít nebo když večer přicházím domů, máme toto, co děláme znovu a znovu a znovu, kdy se Marshall dívá na moji ženu, svou mámu, a říká: „Táta, to je moje žena a to je tvoje máma. To je moje žena a tvoje máma!“ A víte, tyto věci jsou jako rodič takové, které musíte mít jasno! A tak se na Marshalla podívám a obvykle ho hodím na postel nebo na gauč nebo na podlahu a zápasíme a štikáme ho a říkám: „Příteli, musíš to mít jasno – to je moje žena a tvoje máma!“ A jen se smějem a smějem se a smějem se víc, než jsme se kdy smáli předtím. A často to končí zvláštním způsobem. Marshall často – budeme sem a tam a sem a tam a Marshall řekne: „Táta, můžeš si sundat boty.“ Říká: „Táta, můžeš si sundat boty.“ A nějakou dobu mi trvalo, než jsem přišel na to, co říkal. A my to děláme, když se ráno chystám odejít nebo když večer přicházím domů. A co Marshall říká, je, že říká: „Táta, prosím, neodejdi. Prosím, zůstaň. Prosím, nechoď pryč. Táta, prosím, buď doma.“

Znáte tato slova? „Bože, neodcházej. Bože, zůstaň prosím.“ Možná jste zde ráno a chcete se změnit, chcete být jiní, chcete být noví. Jste tak unaveni sami sebou. Jste unaveni svým srdcem. Jste vyčerpáni svým hříchem. Jste vyčerpáni svými pohyby pryč od Boha. Toužíte být objímáni Bohem. Toužíte po tom, aby Bůh byl vaším úkrytem. Toužíte po tom, aby vás Bůh nenechal jít. Toužíte po tom, aby vás Bůh neopustil. Znáte to, říkat: „Neodcházej, Bože. Nechci nic z toho, co nabízí rozbité cisterny. Nechci utrácet peníze za to, co není chlebem. Nechci se namáhat pro to, co neuspokojuje. Neodcházej. Dej mi Jezukrista. Ráno, když se probudím, dej mi Jezukrista.“ A vidíte, s těmito slovy ve verši 26 víme, že se změna odehrála. To je jiný Jakub. Je to změněný muž. Přišel tváří v tvář s živým Bohem a nyní zoufale Boha objímá.

Nové identity

A podívejte se na výměnu, ke které dochází ve verších 27 až 29. Bůh říká ve verši 27: "Jak se jmenuješ?" A pro staré lidi jméno obsahovalo něco z charakteru toho, kdo ho nosí. "Jak se jmenuješ?" Říká: "Kdo jsi?" Jeden komentátor řekl: "vyjádřit své jméno je aktem sebeprezentace." "Kdo jsi?" A Jacob, jak víte, znamená mnoho věcí - "úplněk, podvodník, svůdce." A o letech později, když prorok Jeremiáš psal jeden z nejslavnějších popisů lidského srdce, říká, že je to Jeremiáš 17, verš 9: "Srdce je podvodnější než všechno ostatní a zoufale nemocné." Slovo přeložené jako "podvodnější" je Jacobovo jméno. "Srdce je Jacob a zoufale nemocné." A jeho jméno je jeho vyznáním. Říká ve verši 27: je to jeho vyznání hříchu, "Jacob." A požehnání, které vidíte ve verši 28, požehnání, které přijímá, je nové jméno; je to nová identita, nový záznam. Verš 28: "Tvé jméno nebude již déle Jacob, ale Izrael, neboť jsi zápasí s Bohem a s lidmi a zvítězil." To je dobré slovo. "Všechno o tvé minulosti, Jacob, to již není ty. Tvá identita, Jacob, není v tvém zavazadle; není v tvém bankrotu. Ty nejsi svou hanbou. Ty nejsi svou minulostí. Ale tvá identita, Izrael, je v neúnavnosti Boha." Bůh bojuje. Bůh zápasí. Bůh zvítězí. A vidíte, to dává Jacobovi a to dává nám, milovaní v Kristu, zcela nový způsob bytí a zcela nový způsob života. Jacob je změněný muž od vnitřku ven.

Nový postoj

A pak poslední a nakonec a velmi stručně je Jacobův postoj. Myslím, že nejkrásnější scénou ze všech je Jacob kulhající ve verši 31. "Slunce vyšlo nad ním, když procházel Penuel, kulhající kvůli kyčli." Vidíte, že je zde nyní tato rána milosti. To je postoj změněného muže. To je postoj křesťanského života - kulhání chůze těch, kteří jsou uzdraveni dílem Božím. Máte kulhání? Máte kulhání?

Mnozí z vás to vědí, ale asi před čtyřmi lety byla máma diagnostikována s rakovinou vaječníků. A tato poslední krátká etapa byla sladkým obdobím. Žije ve Starkville a léčbu podstupuje zde v Jacksonu a je s námi každý třetí týden celý týden. A tak s dvěma malými dětmi a mámo v městě kvůli chemoterapii je náš dům v těch týdnech trochu zoo. A jsou dny, kdy se máma cítí dobře, ale jsou i dny, kdy máma dosáhne hranice svých sil. A jednou z věcí, o kterých máma mluvila více a více, je, kolik se naučila o Boží lásce k ní skrze péči mého táty o ni. A víte, říká, jako by v den svatby, víte, „Jsem roztomilá, mám na sobě bílé šaty, mám udělané vlasy.“ Jako, „Jsem zábavná! Máme sny. Máme plány. Máme před sebou život.“ Jako, „Ano, on mě miluje.“ Ale na nemocničním lůžku a pár dní po chemoterapii a když celý den zůstanu v posteli, jako by věděla, že on je miluje, ale to prostě přitlačí domů, „Ano, on mě opravdu miluje.“ A řekla skrze to, že se naučila o Boží lásce, že to udělalo rakovinu pro ni vzácnou. Věděla to, ale to jí přivedlo domů, „Nejde o to, co já přináším na stůl. Jde o to, co Bůh přinesl na stůl pro mě v Ježíšovi.“

Máte kulhání? Víte, jeden autor řekl: „Buďte opatrní, koho litujete, a buďte opatrní, koho závidíte.“ Máte kulhání? Jste zraněni? Jste zlomeni? To je postoj křesťanského života – muži a ženy, kteří byli posunuti působením Boha v jejich životech a přinuceni kulhat pod mocnou rukou Boží, ponížení pod Jeho mocnou rukou, přinuceni kulhat s vědomím své slabosti a své závislosti na Pánu. A co s tím děláte? Pokud jste zde a vaše minulost a váš hanba je za vámi a vaše verze Ezaua a jeho 400 mužů je před vámi, víte, co říká žalmista, Psalm 46 Víte, jak ten žalm končí? „Bůh Jakuba, Bůh Jakuba je naše útočiště.“ Bůh Jakuba je naše útočiště. A pokud může být útočištěm pro Jakuba, pak může být útočištěm pro nás. Amen, to je Boží slovo. Pojďme k Němu v modlitbě.

Nejsvětější Otče, modlíme se, aby jsi nás dnes překvapil dobrou zprávou, aby jsi nás potkal uprostřed naší neúspěšnosti a ukázal nám, že změna je možná kvůli tvé milosti. A modlíme se to v Ježíšově jméně, amen.