Již teď, ale ještě ne

Již, Ne ještě

1. Korinťanům 4:8-21

Od Davida Straina

Právě předtím, než začneme, chci ještě jednou popřát všem maminkám ve sboru velmi šťastný Den matek. V době, kdy jsou rodiny pod takovým tlakem naší kultury, vyžaduje povolání matky oběť, odvahu a vytrvalost. Je správné, že oslavujeme velké požehnání, které jste pro naše rodiny a pro naši církev. Jsme vám velmi vděční. Možná jste dnes s námi navštívili, abyste oslavili s rodinou o víkendu. A pokud je to pravda, jsme obzvláště rádi, že vás vítáme. Chceme být dobrými hostiteli, jak jsem řekl dříve, takže pokud vám můžeme nějak sloužit, rádi bychom věděli, jak to můžeme udělat.

Většina z nás dnes oslavuje; někteří z nás, pro ně je dnes den smutný a bolestný. Někteří z nás truchlí nad ztrátou dítěte nebo ztrátou matky. Někteří z nás toužili být rodiči a nebyli schopni mít své vlastní děti. Pro některé z nás je dnes Den matek těžký. Nechtějte prostě říct, pokud vás to popisuje, že vás milujeme, že se za vás modlíme, a modlíme se zejména dnes, aby Pán potěšil vaše srdce.

Pokud jste noví v Prvním Presbyterianském sboru, všimli jste si naší obvyklé zvyklosti, pokud jde o kázání, abychom pracovali prostřednictvím velkých částí biblického textu, část po části, verš po verši. Děláme to proto, abychom se pokusili podřídit, abychom se postavili pod autoritu Bible, spíše než abychom si vybírali, jak nám to vyhovuje. A to znamená, že když jsme pracovali cestou dopisu Pavla k 1. Korinťanům, ráno jsme přišli k 1. Korinťanům kapitole 4, veršům 8 až do konce kapitoly. Takže prosím, vezměte si kopii Písma ze stolů před vámi a otočte se tam se mnou; strana 954 v církevních Biblích. 1. Korinťanům kapitola 4, verš 8, až do konce kapitoly.

Než začneme číst, dovolte mi, abych vám trochu připomněl, kde jsme dosud byli v Pavlově listu. Korintské církve upadly do frakcionalismu, soudcovství a rozdělení a to vše bylo poháněno a podporováno hříchem pýchy. Chlubili se sami sebou. A Pavel píše Korinťanům, aby řešil tyto problémy. A to zaujalo jeho pozornost opravdu od druhé poloviny kapitoly 1 až dosud. A když uvažujeme o poslední části kapitoly 4, vidíme, jak Pavel uzavírá svou diskusi o těchto problémech – o pýše a rozdělení a soudcovství v Korintu. Před dvěma týdny jsme začali zkoumat kapitolu 4. Verše 1 až 5 nám ukazují, jak jednat s pýchou a soudcovstvím, když jsme na straně těch, kteří jsou souzeni předsudky druhých. Tam v verších 6 a 7 jsme viděli minule, jak Pavel pomáhá jednat s pýchou a soudcovstvím a rozdělením, které může způsobit, když najdeme pyšnost, která se ukrývá a hnisá v našich vlastních srdcích.

A nyní ráno Pavel činí dva závěrečné body o pýše a rozdělení v Korintu. V verších 8 až 13 se bude zabývat chybnou očekáváními Korinťanů; jejich chybná očekávání. A pak v verších 14 až 21 má závěrečné rodinné poučení. Chybná očekávání a rodinné poučení. To jsou dvě velké téma, pod kterými budeme uvažovat o Pavlově učení zde – chybná očekávání a rodinné poučení. Než však obrátíme naši pozornost k slyšení Božího slova čteného a kázaného, zastavme se krátce a poprośmy Boha o pomoc, když se modlíme. Chtěli byste se se mnou pomodlit?

Otče náš, milujeme Tě a hladovíme a žízníme po spravedlnosti. Připomínáme si slib našeho Spasitele, že ti, kteří hladoví a žíznějí po spravedlnosti, budou nasyceni. A tak jako Tvoji děti přicházíme a modlíme se, abyś ty slib splnil v našem zážitku ráno. A skrze dílo Ducha svatého, posiluj naše srdce Tvým svatým Slovem, pro Ježíšovo jméno. Amen.

1. kapitola Korinťanům, osmý verš. Toto je Slovo všemohoucího Boha:

Už máte všechno, co chcete! Už jste zbohatli! Bez nás jste se stali králi! Kéž byste opravdu kralovali, abychom s vámi mohli sdílet vládu! Myslím si totiž, že Bůh nás apoštoly postavil jako poslední ze všech, jako muže odsouzené k smrti, protože jsme se stali divadlem pro svět, pro anděly a pro lidi. Jsme blázni pro Krista, ale vy jste moudří v Kristu. My jsme slabí, ale vy jste silní. Vy jste ctěni, ale my jsme opovrženi. Až do této chvíle hladovíme a žízníme, jsme špatně oblečeni, ubíjeni a bezdomovci, a pracujeme, děláme svýma rukama. Když jsme zlíháni, žehnáme; když jsme pronásledováni, trpíme; když jsme osočováni, prosíme. Stali jsme se a stále jsme jako pěna světa, odpad všech věcí.

Nepsal jsem tyto věci, abych vás zahanbil, ale abych vás napomenul jako své milované děti. Neboť ačkoli máte mnoho vůdců v Kristu, nemáte mnoho otců. Neboť já jsem se stal vaším otcem v Kristu Ježíši skrze evangelium. Naléhám na vás, pak, abyste napodobili mne. Proto jsem vám poslal Timotea, svého milovaného a věrného dítěte v Pánu, aby vám připomněl mé cesty v Kristu, jak je učím všude v každé církvi. Někteří jsou arogantní, jako by já nepřicházel k vám. Ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít, a dozvím se ne řeči těchto arogantních lidí, ale jejich moc. Neboť království Boží nespočívá v řeči, ale v moci. Co chcete? Přijdu k vám s holí, nebo s láskou v duchu tichosti?

Amen, a děkujeme Bohu, že k nám promluvil ve svém svatém Slovu.

Nesprávná očekávání

Jak jsem již řekl, první věc, kterou chci, abyste zde viděli, je Pavlovská reakce na chybná očekávání Korinťanů. Měli chybná očekávání ohledně křesťanského života. Když mám občas tu výsadu poskytovat předmanželské poradenství, mluvím s párem o čtyřech slabých místech, které mají tendenci probíhat téměř každým manželstvím. Téměř každý spor, který budete mít, říkám jim, souvisí tak či onak s jednou z těchto čtyř věcí. Jste připraveni? Zajímalo by mě, zda můžete odhadnout, co to je. Čtyři slabá místa – peníze, sex, tchýně a děti. Čtyři slabá místa. Vím, že většina z vás má kvůli těmto věcem spory. Všichni máme tendenci k tomu. Většina našich frustrací a problémů v manželství souvisí s jedním z těchto. A důvod, proč jsou tak často zdrojem tření, souvisí s něčím jiným, co jimi všemi prochází a dělá je tak komplikovanými. A to jsou chybná očekávání. Očekáváme příliš mnoho. Jsme nerealističtí ohledně toho, jak věci budou nebo nerealističtí ohledně potřeb našeho partnera nebo našich vlastních schopností. Děláme všechny druhy předpokladů, které nekomunikujeme nebo nevyjednáváme správně. A tak naše chybná očekávání dělají z peněz, sexu, tchýně a dětí nezdroje radosti a síly v našem manželství, jak by měly být, ale často body napětí a zdroje tření. Chybná očekávání mohou okrást radost téměř z jakékoli věci. A pokud nejsme opatrní, chybná očekávání mohou dokonce zlomit vztahy.

To se určitě dělo v bratrských shromážděních v Korintu – chybná očekávání začala rozbíjet vztahy a způsobovat rozdělení. Měli nesprávná očekávání ohledně povahy křesťanského života. Podívejme se spolu na verše 8 až 13. To jsou věci, které Korinťané říkali o sobě. Pavel je odráží zpět ke svým čtenářům s více než jen nádechem ostré ironie, dokonce i sarkasmu. Vidíte to v pasáži? Podívejte se na verš 8. Říká: „Již máte všechno, co chcete! Již jste zbohatli! Stali jste se králi!“ Můžete to přeložit jako: „Již jste začali kralovat!“ Nebo: „Kéž by to bylo tak, že jste začali kralovat, abych mohl kralovat s vámi. Myslíte si, že budoucí sláva již plně přišla na vás. Kéž by to byla pravda!“ Říká Pavel. Nebo se podívejte na verš 10. „Jste moudří v Kristu. Jste silní. Jste vážení.“ To je, jak se Korinťané viděli. Pamatujete si, že se chlubili svou duchovní nadřazeností. Chlubili se svými nadpřirozenými dary, jak uvidíme, jak se dopis rozvine. Chlubili se svou zvláštní moudrostí a vhledem. Koneckonců říkali: „Nezemřel přece Ježíš a nevstal z mrtvých? Přijel konec věků! Písmo se naplnilo. Nový svět je již zde!“

Již máme všechno!

Jejich problém spočívá v tom, že se podívali na všechny úžasné skutečnosti evangelia, do kterých byli uvedeni působením Ducha svatého, když uvěřili v Jezukrista, a řekli: „Už to všechno máme! Už je to všechno tady! Nic víc nepotřebujeme!“ Došli k závěru, že křesťané by měli očekávat své největší radosti zde, své nejvyšší požehnání zde, své nejsladší zkušenosti s milostí zde. Zde by nemělo být utrpení, smutek, chudoba, bolest. „To je to, co máme v Kristu,“ říkali. „Máme vše, co potřebujeme. Jsme bohatí! Už jsme začali kralovat. Jsme moudří, jsme silní, jsme čestní!“ Klíčové slovo v textu, které si myslím, že shrnuje jejich pohled na plnost křesťanského požehnání v tomto světě, je slovo „už“, opakované dvakrát v 8. verši. „Už máte vše, co chcete! Už jste se stali bohatými!“ Jako by tvrdili předem, už nyní, že mají něco, co by opravdu mělo počkat do konce. Vidíte, říkali, že pokud opravdu žijete věrný křesťanský život, pokud jste opravdu duchovní, pokud opravdu máte víru, pak toto je to, co očekáváme, že uvidíme v životě – nebe na zemi už; nové stvoření už. Vítězství nad hříchem a utrpením a smutkem už. Nejlepší život nyní, už.

Problém pýchy

Nezazrak, že měli problém s pýchou. Nezazrak, že pohrdali ostatními ve svých církvích, kteří nebyli úplně na stejné úrovni, jejichž utrpení zjevně ukazovalo, že jsou méně duchovní, jejichž boj s přetrvávajícím hříchem považovali za projev toho, že jsou druhořadí. Ale Pavel to vůbec nestrpí. Dá se to od něj čekat? Zatímco Korinťané si myslí, že můžete získat plnost křesťanského požehnání už nyní, pokud jen věříte dostatečně nebo jste dostatečně duchovní, apoštol Pavel ví lépe. Podívejte se, jak se s nimi srovnává v 9. verši. „Myslím, že Bůh nás, apoštoly, postavil jako poslední ze všech, jako muže odsouzené k smrti, protože jsme se stali podívanou pro svět, pro anděly a pro lidi. Jsme blázni pro Krista. Ale vy jste moudří v Kristu. My jsme slabí, ale vy jste silní. Vy jste ctěni, ale my jsme opovrženi.“ Tvrdili, že skutečně duchovní křesťan žije ve výšinách vítězství, ale zde je sám mocný apoštol Pavel, veřejná podívaná, jako muž odsouzený k smrti, považovaný za blázna pro Krista, slabý a obecně opovržovaný.

Žijte v současné hodině

A pokud je klíčovým slovem, které shrnuje mylná a chybná očekávání Korinťanů, slovo „už“, svět, který přijde, je náš „už“, všimněte si alternativy Pavla v 11. verši. „Až do této chvíle hladovíme a žízníme. Jsme špatně oblečeni, ubíjeni a bezdomovci a tak dále.“ Pavel nežije ve světě, který přijde; žije v této chvíli. Korinťané tvrdili, že to, co ještě nebylo, už k nim přišlo. Ale Pavel naprosto jiný přístup – jeden, který uznává, že zatímco sláva je nám slíbena, zůstává ještě ne. A tak žije nyní, v této chvíli, ve světě, kde následovat Jezukrista bude pro něj znamenat hlad a zbídačení. Říká, že dělá ruční práci, aby si vydobyl živobytí. Je znevážen, ačkoli žehná na oplátku. Je pronásledován a trpí. Je pomlouván a on prosí a žádá hříšníky skrze evangelium, aby se smířili s Bohem. Stal se, říká, jako pěna světa, odpad všemu. „To,“ říká Pavel, „je můj normální křesťanský život. Nechtěli byste si své očekávání napravit, Korinťané? Pokud hledáte každodenní triumf, pokud očekáváte, že budete jezdit po výšinách a povznášet se nad hřích a utrpení, pokud si myslíte, že když budete mít dostatek víry, všechno bude lepší, vaše očekávání od křesťanského života jsou zcela špatná.

Důsledky korinského omylu

A jedna z těchto dvou věcí se stane, pokud uvěříte korintskému omylu. Za prvé, budete se buď sami podvádět, že jste ve skutečnosti nadřazení ostatním. Začnete se chlubit, stejně jako oni, svou duchovní nadřazeností a budete pohlížet na ostatní s povýšeností. Nebo dojdete k závěru, že vaše neschopnost dosáhnout svého „nejlepšího života nyní“ je zcela vaší vinou. Jaký jste ubohý neúspěch! To je důvod, proč trpíte! Jakou slabou víru máte! To je důvod, proč se snažíte vyjít s penězi! Jakou devastující leží je vlastně prosperitní evangelium. Ale jak snadno se stále vplíží do myšlení těch nejlepších z nás. Nezaznamenali jste, že dokonce i vyspělí křesťané říkají: „Za jaký hřích mě Bůh trestá, že je můj život tak dlouho tak těžký?“ Možná jste to dokonce sami řekli? „Proč se mi to děje? Možná jsem něco přehlédl? Možná existuje něco, co bych měl udělat, nějaká úroveň, které ještě musím dosáhnout ve svém křesťanském životě, aby bylo vše v pořádku? To se děje, protože je to moje chyba!“ Poznáváte to? Slyšel jsem to často jako pastor.

Learn To Understand The Times

Pozn.: překlad "Learn To Understand The Times" ponechávám v angličtině, neboť se jedná o vlastní jméno či název, který může být v českém prostředí známý právě v této podobě. Pokud má být překlad i této části, pak by bylo vhodné uvést "Naučte se rozumět časům".

Ale Pavel říká: „Ne, ne! To není vůbec ono!“ Ne, musíte se naučit rozumět časům. To je místo, kde nyní žijeme. Nežijeme ve světě, který přijde; to ještě není, ať už Korinťané tvrdí, co chtějí. Slávy, které mají následovat, kde hřích zmizel, kde budou všechny slzy setřeny, kde lítost už nikdy nebude naší trýzně a utrpení už nikdy nebude rušit. Slávy, které mají následovat, přijdou brzy, jednoho dne, ale ještě ne. Do této chvíle, následovat Jezukrista, říká Pavel, znamená radost, skvěle. Znamená to radost, ale často to bude radost skrze slzy. Znamená to pokrok ve svatosti – chvalme Boha! Pokrok ve svatosti. Dnes nejsem, kdo jsem byl včera, a zítra, díky Boží milosti, nebudu, kdo jsem dnes. Pokrok. Ale bude to pomalý pokrok, těžce vydobytý pokrok a nedokonalý pokrok, dokud jednou nepůjdem být s Jezukristem. Znamená to nadpřirozenou moc, která zaplavuje naše životy, umožňuje nám říkat: „Ano, Pane,“ když nás povolává, abychom dělali i těžké věci. Ale bude to moc projevená uprostřed slabosti. Bude to moc kříže. Chybné očekávání, vidíte, je úrodná půda pro pýchu. Mějte své očekávání normálního křesťanského života v pořádku, říká nám Pavel. Žijte v současné chvíli; ne v budoucím světě. To ještě není. Chybné očekávání.

Rodinná exhortace

Za druhé, Pavel nabízí rodinnou výzvu. Můžete vidět teplou rodinnou řeč všude v poslední části kapitoly. Podívejte se například na verše 14 a 15. „Nepsal jsem vám tyto věci, abych vás zahanbil, ale abych vás poučil jako své milované děti. Neboť ačkoli máte mnoho vůdců v Kristu, nemáte mnoho otců. Neboť jsem se stal vaším otcem v Kristu Ježíši skrze evangelium.“ Pavel, jak si pamatujete, založil církev v Korintu; vedl mnoho z nich k víře v Krista. Je jako duchovní otec; rodič pro ně skrze evangelium. A v předchozích verších 8 až 13 použil dosti ostrou tón. Ale nyní jako rodič vůči svým dětem měkne. „Nezkouším vás zahanbit,“ říká. „Zkouším vás rodičovstvím, poučuji vás jako své milované děti.“

Je to nyní Den matek, a matky, vy to pochopíte – ne? Použijete všechny nástroje, které máte k dispozici, abyste oslovily své děti a pronikly k nim, zvláště pokud vidíte, že se vydávají špatným směrem a bloudí. To je důvod, proč dnes oslavujeme své matky, není tomu tak? Ony nás poučovaly jako milované děti, a to někdy bolí, ale je to láska, která to pohání, a my jsme díky tomu lepší. To je přesně to, co Pavel dělá zde. Jeho děti ve víře, které miluje tak hluboce, se chystají sjíždět z cesty a on se snaží řídit je zpět do středu cesty. Jejich chlouba je mimo kontrolu, a proto, protože je miluje s rodičovskou láskou, poučuje je.

Napodobujte Mě!

A používá, pokud mohu trochu rozšířit rodičovskou metaforu, doufejme, že ne až do bodu zlomu, používá tři rodičovské nástroje, tři nástroje výchovy, aby se pokusil dostat svou výtku domů. Odvážím se říci, že každá maminka v místnosti, možná dokonce každý tatínek, tyto nástroje občas použil. Nejprve si všimněte v 16. verši, že svým dětem ve víře ukazuje správný postup. „Proto vás vyzývám, abyste mě napodobili!“ Mluvili jsme o tom, pokud jste zde byli minulý týden, místo triumfalismu, který charakterizoval Korinťany, chce jim ukázat, jak vypadá normální křesťanský život. A tak je vyzývá, aby mě napodobili ve všech bojích a utrpeních a požadavcích na vytrvalost, které jsou normálním křesťanským životem. Říká: „Napodobte mě!“

Nasazení Velkého Bratra!

Druhý výchovný nástroj, který Pavel používá vůči Korinťanům, je nasazení Velkého Bratra. Vidíte to v 17. verši? „Proto jsem vám poslal Timotea, svého milovaného a věrného dítěte v Pánu, aby vám připomněl mé cesty v Kristu, jak je učím všude v každé církvi.“ Někdy může Velký Bratr projít, když maminka nebo tatínek neprojde. Pavel jim posílá Timotea, který jim připomíná Pavla, jak způsobem života, tak učením.

Nedělejte, že bych musel jít tam nahoru!

A pak lze shrnout třetí rodičovskou strategii Pavla do této fráze. Poznáte tuto frázi, rodiče? Verše 18 až 21, „Nedělejte, že bych musel jít tam nahoru! Přijdu tam nahoru!“ To říká! Vidíte verš 18? „Někteří jsou arogantní, jako bych k vám neměl přijít, ale přijdu k vám brzy, bude-li Pán chtít. A zjišťuji nejen řeč těchto arogantních lidí, ale jejich moc. Neboť království Boží nespočívá v řeči, ale v moci. Co chcete? Mám přijít k vám s holí nebo s láskou v duchu tichosti?“ On je pronásleduje. Používá každý rodičovský nástroj ve svém nářadí, aby je přivedl zpět od jejich pýchy k pokání a pokoře. Je dokonce připraven uplatnit vůči nim kázeň. Vidíte to ve verši 21. On velmi chce přijít k nim s láskou a v duchu tichosti, ale pokud musí uplatnit kázeň mezi nimi, když přijde, je připraven tak učinit. Jak budou reagovat na rodinné napomenutí, určí, kterou cestou půjde. Ale jeho cílem je volat je zpět k pokání; získat je, ne odmítnout je, natož aby je zahanbil nebo zranil.

A tak říká: „Když přijdu, chci poukázat na duchovní autenticitu těch arogantních vůdců v Korintu, kteří mezi vámi způsobují tolik rozdělení a problémů.“ Jinými slovy, říká: „Chci vidět, zda jsou pouze řečníci, nebo zda vědí něco o realitě nadpřirozené moci, která je podstatnou charakteristikou Božího království. Ne slova,“ říká, „ale moc – realita, duchovní realita. Znáte něco o duchovní realitě?“ To je otázka, kterou chce, aby si sami sobě položili před jeho příchodem. Je to vlastně otázka, kterou chce, abychom si položili, když čteme jeho slova. Je můj křesťanský život jen záležitostí slov nebo znám duchovní realitu? Je to jen slova a vnější vzhled, nebo znám něco z moci kříže, moci milosti, moci a díla Ducha svatého v mém srdci? To je to, čeho chce dosáhnout! Aby nás vyzval k posouzení našich srdcí, aby nás vyzval, abychom konečně byli skuteční. Chce vyzvat ty Korinťany, kteří si cení výmluvnosti a rétoriky a kteří považovali Pavla za podřadného řečníka, aby pochopili, že pouhá slova jsou tolik irelevantní a že život a moc jsou to, co potřebujeme.

A tak dovolte, abych to uzavřel tímto. Předpokládejme, že když zkoumáte svůj vlastní křesťanský život, zjistíte, že už příliš dlouho je pouhým znalostí a řečí. Předpokládejme, že vás Bůh pod vedením svého Slova přivedl k vyznání, že je to všechno jen představení. Co teď? Co uděláte, pokud k tomuto zjištění dojdete ráno? Myslím, že v pasáži najdeme pro nás vodítka. Jedno z nich vyplývá, pokud se podíváte zpět na část, kde čteme, že Pavel pošle Timoteovi. Vidíte to v 17. verši? „Proto jsem vám poslal Timotea, svého milovaného a věrného dítěte v Pánu, aby vám připomněl mé cesty v Kristu.“ On je povolal k napodobení sebe. Chce pro ně modelovat duchovní realitu. Poslal k nim Timotea, aby jim připomněl, jak by to mělo vypadat. Jeho cesty v Kristu. Duchovní realita, život, který je skutečný v Kristu. Co uděláte, pokud zjistíte, že vaše křesťanství je vnější formou, nikoli vnitřní realitou? Co uděláte, pokud je to pouhá řeč, ale žádná síla? Musíte běžet k Jezukristu. Musíte se dostat do Krista. Dnes, nyní, žádné výmluvy, žádné odkládání. Nepřinášejte svůj rodokmen; neprospívejte své náboženské pověření. Je čas být upřímný. To je to, co Pavel chce po Korinťanech. Čas vyznat svůj hřích a potřebu a volat k Pánu Jezukristu pro realitu a ne pouhý náboženský výkon. Ne vnější věci, ne forma slov, která popírá svou moc. Jezukristus vstoupí do vašeho života a začne ten slavný, i když pomalý a často těžký renovační projekt ve vašem srdci, pokud se ale ponížíte a přijdete k Němu. To je to, k čemu Pavel povolává Korinťany; to je to, k čemu nás povolává, když zkoumáme své srdce. Je moje křesťanství pouhá řeč, nebo znám sílu, ve které spočívá království Boží?

A tak zde je volání, abychom správně pochopili své očekávání ohledně povahy křesťanského života. Tento svět, říká Ježíš, „V tomto světě budete mít soužení. Budu s vámi, abych vás posílil a udržel na každém kroku. Ale to bude těžké. Přijde sláva, ale nyní ještě ne.“ A jsme povoláni, abychom prozkoumali své srdce ve světle Pavelova rodinného napomenutí. Jste skuteční? Jste skuteční? Nebo je to všechno jen prázdné řeči? Přijďte a pokloňte se králi Ježíšovi a konečně se zřekněte. Pojďme se spolu modlit!

Otče náš, když se před tebou kloníme, vyznáváme, jak dovední jsme v předstírání, v tom, že jsme jen prázdné řeči, mající formu zbožnosti, ale popírající její moc. Prosíme, odpustíš nám? A když se spolu před tebou pokořujeme, modlíme se, modlíme se, ó Pane, abys nás všechny zasadil do Krista. Přiveď nás ke Kristu, abychom se před ním poklonili a uznali ho samého jako Pána a krále, naději, radost, odpočinek a útočiště. Pomoz nám, ó Pane, dnes abychom se stali skutečnými a abychom při tom objevili, jak se tato úžasná evangelizační invaze odehrává v našich srdcích, když vstoupíš a začneš nás obnovovat, abychom se stali odrazem tvého Syna. Neboť prosíme v Ježíšově jménu, amen.