Evangelium ve společnosti plné soudních sporů

Od Davida Straina

Prosím, vezměte si s sebou kopii Písma a otočte se se mnou na 1. Korinťanům kapitolu 6; 1. Korinťanům kapitolu 6, na straně 954, pokud používáte jednu z našich církevních Biblí. Minule jsme byli v kapitole 5 a zabývali jsme se některými obtížnými tématy, která Pavel začíná řešit v zbytku knihy 1. Korinťanům. Kapitoly 1 až 4 byly relativně klidné a jednoduché, ale jak jsme řekli, když jsme byli v kapitole 5, od této chvíle to bude jako jízda na divoké vodě; dosti nerovná cesta. Je zde náročné učivo. Minule jsme v kapitole 5 viděli, že se zabýval problémem sexuální nemorálnosti a církevní kázně. Tentokrát se problém, který sužuje korintskou církev, týká věřících, kteří se navzájem žalují, obvykle pro drobné spory uvnitř společenství místní církve, u civilních soudů. A Pavel píše, aby je vyzval a aby se tímto zákeřným problémem zabýval.

A když se snažíme porozumět Pavlovu učení zde, existují dvě předběžné otázky, které nám mohou pomoci, když se blížíme k textu, abychom jej správně pochopili a aplikovali. První se týká toho, co Pavel v 1. Korinťanům 6, verších 1 až 8, neříká. Neříká, že záležitosti trestního práva by měly být udržovány v tichosti a řešeny interně církví. To není jeho poselství. Nedoporučuje, aby embezzlement nebo zneužívání nebo věci podobné měly být drženy mimo soudy nebo mimo zákon. Ve skutečnosti, když to vyžadoval, byl sám apoštol Pavel připraven uplatnit své právní práva jako římský občan a sám se odvolal k soudům spravedlnosti pro nápravu a redress. Občanský magistrát, jak nám řekne v Římanům 13, je Boží služebník, jeho služebník, kterého Bůh ustanovil a jmenoval pro naše dobro. Takže Pavel zde neříká, že bychom neměli používat zákony země, když je to nutné. Existují některé okolnosti, ve kterých věřící nemají žádnou volbu, jedná se o obranu sebe nebo jiných, pomocí zákona země, když nezbývá žádná jiná volba.

To však nebylo to, co se dělo v Korintu. Zdá se, že v Korintu členové církve zapomínali na své povinnosti jako křesťané odpouštět si navzájem a milovat se a praktikovat trpělivost jeden s druhým. A místo toho používali soudy k získání bodů, k vydělávání peněz a k získání soutěživé výhody v podnikání a ve společnosti na úkor bratří a sester v Kristu. A jak si můžete představit, to způsobovalo zmatek ve shromážděních korintské církve. A tak to je první věc, kterou je třeba mít na paměti, když pracujeme s 1. Korinťanům 6:1-11. Pavel nepohrdá správným použitím občanského práva, když je to nutné, ale on zpochybňuje zneužívání pro sobecké a zlomyslné cíle, které byly běžné v Korintu.

Druhá předběžná záležitost, která nám pomůže pochopit Pavelovo poselství zde, se týká toho, jak zvláštní jsou verše 1 až 8, když je umístíme do kontextu v této části listu. Takže kapitola 5, pamatujte, Pavel se zabýval velmi konkrétním a obtížným případem sexuální nemorálnosti. A hovořil o církevní disciplíně pro sexuálně nemorálního a nekáznivého člena církve. Pak v druhé polovině kapitoly 6 se opět vrátí k otázce sexuálního hříchu. A pak velmi přirozeně přechází. Takže v kapitole 5 a v druhé polovině kapitoly 6 mluví o neuspořádané a hříšné sexualitě. A tak je velmi přirozené, že v kapitole 7 bude mluvit o manželství a božském a správně uspořádaném a Bohu ctícím sexualitě. A to všechno dává určitý smysl; je v tom logika.

A tak se ocitáme u kapitoly 6, veršů 1 až 8, a trochu se škrábeme za hlavou, protože právě zde, uprostřed této diskuse o lidské sexualitě, je tato záležitost o soudních sporech. Co vlastně kapitola 6, verše 1 až 8, dělá zde? Myslím, že je třeba mít na paměti dvě věci, které nám mohou pomoci odpovědět na tuto otázku. Za prvé, pamatujte, že v kapitole 5 Pavel vyzval Korinťany, aby uplatnili církevní disciplínu; oni však odmítali, byli zdráhaví uplatnit církevní disciplínu v případě hrubé, skandální, veřejné sexuální nemorálnosti ze strany jednoho ze svých členů. Takže v kapitole 5 odmítají přijmout nezbytná, církevní, duchovní opatření proti skutečnému hříchu. Ale v kapitole 6 – jaký je to kontrast – zdá se, že jsou příliš rádi, když přijímají zbytečná, zlomyslná, právní a soudní opatření pouze proto, aby si rychle vydělali peníze.

Ty dvě věci spolu vůbec dobře nezapadají. Nebo? Je tu kontrast, rozpor a my bychom měli cítit jeho bodnutí. Jsou pohoršeni myšlenkou církevní kázně, ale nemají problém žalovat spolucírkevního člena za každou korunu, kterou mají, pokud jim dá jen poloviční šanci. Tyto věci by neměly být tak, říká Pavel.

A druhý důvod, proč je tento materiál zde, pravděpodobně souvisí s pořadím, v jakém byly záležitosti předloženy Pavlovi Korinťany vůbec. A on na ně odpovídá v pořadí, v jakém přišly. A odpovídá na ně případ od případu, ať už se jedná o rozdělení v církvi v kapitolách 1 až 4 nebo o pohlavní nemorálnost nebo církevní kázeň nebo žaloby mezi věřícími, bere každý jako případovou studii, aby ukázal, jak bez ohledu na problém, který nás může potkat, je odpověď a protijed na každý přesně stejný. Aplikuje evangelium Jezukrista ukřižovaného na srdce a životy věřících v Korintu. A říká: „Pokud tomu opravdu rozumíte, pokud to opravdu začne pronikat a přepojovat a rekonfigurovat vaše myšlení od základů, pak se změní všechno ostatní.“ Skutečný problém v Korintu souvisí s jejich neschopností pochopit a aplikovat evangelium.

A tak kapitola 6, 1 až 11, je jen dalším případem studie mezi několika v tomto dopise, který nám ukazuje, že dobrá zpráva o Ježíšovi opravdu funguje v drsných realitách rozbitého světa, velmi podobného našemu vlastnímu. Takže se snažme společně, když čteme materiál za chvíli, udržet tyto předběžné koncepty a kategorie v našich myslích. Pomohou nám, myslím, pochopit podstatu Pavlova argumentu. Než společně čteme Písmo, skloněme své hlavy a pomodleme se!

Náš Otec, tvé slovo je nyní před námi. Modlíme se za milost slyšet ho a přijmout jeho poselství a skrze něj být přivedeni zpět, ohnout kolena před Pánem Ježíšem, který je králem králů a Pánem pánů. Neboť prosíme v jeho jménu, amen.

1. Korinťanům kapitola 6, verš 1. Toto je slovo všemohoucího Boha:

Když jeden z vás má stížnost proti druhému, odvažuje se jít k soudu před nespravedlivými místo před svatými? Nebo nevíte, že svatí budou soudit svět? A pokud bude svět soudit vás, jste pak neschopni řešit obyčejné případy? Nevíte, že budeme soudit anděly? O kolik více pak věci týkající se tohoto života! Pokud tedy máte takové případy, proč je předkládáte těm, kteří nemají v církvi žádný význam? Říkám to k vaší hanbě. Je možné, že mezi vámi není nikdo moudrý, kdo by mohl rozhodnout spor mezi bratry, ale bratr jde k soudu proti bratru, a to před nevěřícími? Už samotný fakt, že spolu máte spory, je pro vás porážkou. Proč netrpět křivdu? Proč nenechat být oklamáni? Ale vy sami křivdíte a okrádáte – dokonce i své vlastní bratry!

Nebo nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nedejte se oklamati: ani ti, kdo se dopouštějí nemorálních činů, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří praktikují homosexualitu, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani nadávající, ani podvodníci nezdědí Boží království. A takoví byli někteří z vás. Ale byli jste omyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha našeho Boha.

Amen, a chválíme Boha, že promluvil ve svém svatém slovu.

Pokud bychom měli identifikovat problém u kořene problému v Korintu, nejlepší diagnóza, se kterou jsem se setkal, je to, co jeden komentátor nazývá „evangelní amnézie“. Evangelní amnézie – to je to, čím trpí Korinťané. Přečetl jsem si příběh – vlastně jsem ho viděl na zpravodajském webu před pár dny o muži jménem Benjamin Kyle, který byl nalezen zbitý a opuštěný a nyní trpí hroznou amnézií. Tráví všechen svůj čas prohledáváním webů pohřešovaných osob, aby se našel; snaží se vyplnit chybějící historii. Ztratil svou identitu; neví, kdo je.

A Korinťané zde jednají – a opakovaně v různých otázkách, které Pavel řeší, vidíme toto. Chovají se, jako by se jim stalo něco podobného. Mají jakousi evangelní amnézii. Dobrá zpráva o Ježíšovi, jejich nová identita v něm, byla přehlédnuta a ignorována a zapomenuta v situaci za situací. Pokud se podíváte na náš odstavec, uvidíte, že Pavel tento bod opakovaně zdůrazňuje otázkou: „Nevíte?“ Takže verš 2: „Nevíte, že svatí budou soudit svět?“ Verš 3: „Nevíte, že budeme soudit anděly?“ Verš 9: „Nevíte, že nepráví lidé nezdědí Boží království?“ Jsou věci, které by měli vědět. Pavel je učil; Cephas některé z nich učil. Apollos byl s nimi a učil je; ostatní jim otevřeli Písmo. Pavel jim dříve psal. Byli dobře poučeni o Božích věcech a měli by to vědět. Ale zdá se, že zapomněli. Jejich případ je evangelní amnézie. A tragické důsledky následují.

Zejména začali žalovat jeden druhého chováním, které více připomíná jejich starý život než nový život, který by měl charakterizovat jejich jako křesťany. A tak se Pavel ptá v 1. verši: „Když jeden z vás má nárok proti jinému, odvažuje se jít k soudu před nespravedlivými místo před svatými?“ To jsou nyní oni. Jsou svatí. To znamená, že jsou svatí – oddělení milostí a dílem Božím v jejich životě pro Pána Jezukrista; označení za Jeho. A neměli by již žít jako dříve podle hodnot světa, ale nyní podle hodnot krále Jezukrista, jemuž patří. Bojovali s problémem, se kterým se stále potýká mnoho z nás. Bojují, nyní když se stali křesťany, aby se zbavili starých návyků a vzorců a hodnot svého předchozího života. Poslechněte si na chvíli, jak jeden učenec popisuje, jak fungovaly soudy v korintském světě. Říká: „Při rozhodování o žalobě bylo nejprve nutné vypočítat náklady a šance na výhru, ne na základě merita případu, ale na základě sociálního statusu a mocných spojení obžalovaného. Lidé ve starověkém světě,“ říká, „soutěžili o čest v soudních síních. A získávali čest tím, že porazili soupeře. Pronásledování soudního sporu často mělo málo společného s pronásledováním spravedlnosti.“

Nyní to byl problém v Korintu! Nezajímala je spravedlnost; zajímal je osobní postup ve společnosti na úkor ostatních, kteří nějak ohrožovali jejich postavení. A nezáleželo jim na tom, zda byli věřícími nebo ne. Jejich „triviální případy“, jak je Pavel nazývá ve verši 2, voní pýchou a arogancí a bezláskou, neboť fungovali stejným starým způsobem jako předtím, než se stali křesťany. Trpěli evangelijní amnézií. Zapomněli, že nyní, když jsou „v Kristu“, nyní, když je Ježíš zachránil, jsou novými tvory, kteří mají žít nový život v kontextu společenství Božího nového lidu - církve Ježíše Krista.

A Pavel se zde zabývá jejich amnézií třemi kroky, třemi způsoby, jak naše pravá evangelijní identita měla by tvarovat to, kým jsme. Nejprve, pokud se podíváte na pasáž, nejprve v verších 1 až 3 mluví o naší budoucnosti, o tom, kam jdeme nyní, když jsme křesťané; o našem osudu. Pak za druhé, v verších 4 až 8, mluví o přítomnosti, vyzývá nás, abychom čelili tomu, jak žijeme nyní navzdory tomu, že jsme křesťané. A nakonec v verších 9 až 11 mluví o minulosti; kým jsme se stali milostí Boží, když nás učinil křesťany. Pokud to můžeme pochopit, říká Pavel, začneme získávat pravý smysl pro to, kým jsme jako muži a ženy v Kristu, a to změní všechno.

Náš budoucí osud

Takže se spolu podívejme na verše 1 až 3, prosím. Pavel nás poukazuje do budoucnosti, naší budoucnosti, kam jdeme nyní, když jsme křesťané. Nyní bude argumentovat, že křesťanská komunita by měla být schopna zprostředkovat při sporech uvnitř a přivést k usmíření mezi věřícími bratry a sestrami bez potřeby chodit k civilním soudům v mnoha věcech. Církev je nakonec společností, jakou žádnou jinou, obdařenou Duchem Božím, hříšníky spasенными milostí lpícími na Kristu. A tak se ptá v verši 5: „Nemůže být, že by nebyl mezi vámi nikdo moudrý, kdo by uměl rozhodnout spor mezi bratry?“ Církev by měla být schopna to udělat. Ale zde v verších 1 až 3 nám říká, proč bychom měli řešit problémy vnitřně, když věřící dojde k neshodám a nesouhlasu.

Náš budoucí osud

A poukazuje nás na náš budoucí osud. Podívejte se na verš 2. „Nevíte, že svatí budou soudit svět? A pokud svět má být soudit vám, jste neschopni řešit triviální případy? Nevíte, že budeme soudit anděly? O kolik více pak věci týkající se tohoto života?“ Na pozadí zde jsou téměř jistě pasáže jako Matouš 19:28, slova Ježíše, kde řekl svým učedníkům, že budou sedět s ním na trůnech a soudit Izrael v novém stvoření. Nebo Starozákonní Písma, jako v knize Danielově, kapitole 7, kde prorok „viděl jednoho jako Syna Božího, jemuž byla dána vláda a moc a království“. A pak v Daniele 7:27 čteme: „Království a vláda a velikost království pod celým nebem bude dána lidu svatých Nejvyššího“. Budeme kralovat a soudit spolu s Ježíšem Kristem. To je náš vyvýšený a slavný budoucí osud.

Ale Korinťané, říká Pavel, se naopak zabývají triviálními případy, přestože jednoho dne budou soudit anděly. Určitě už nyní, na této straně věčnosti, říká, „v záležitostech tohoto života“, církev s takovým osudem by měla být schopna věci vyřešit mezi věřícími. „Pamatujte, kam jdete,“ říká nám. Pamatujte na vysokou důstojnost a vznešenou roli, kterou jednoho dne budete plnit v nebeském soudním tribunálu. Budete soudcem! Jak byste se měli chovat zde ve světle toho budoucího osudu? Vy, kteří jednoho dne budete soudit anděly, ničíte se navzájem zde? Vy, kteří jednoho dne budete sedět s Kristem v konečném tribunálu, používáte světské taktiky k povýšení svého vlastního postavení zde, dokonce na úkor a zranění těch, kteří budou sloužit s vámi jako bratři a sestry v ten poslední den? Pamatujte na svůj osud a žijte ve světle jeho. Naše budoucnost, kam jdeme, nyní, když jsme křesťané.

Náš současný stav

Za druhé, Pavel nám říká, že musíme čelit naší současnosti – jak žijeme, velmi často navzdory tomu, že jsme křesťané. Podívejte se prosím na verše 4 až 8. Klíčem k Pavlovu argumentu je zde všimnout si opakování slova „bratr“. Podívejte se na pasáž; verše 4 až 8:

Pokud tedy máte takové případy, proč je předkládáte těm, kteří nemají v církvi žádný význam? Říkám to k vaší hanbě. Je možné, že mezi vámi není nikdo dostatečně moudrý, aby vyřešil spor mezi bratry, ale bratr jde žalovat bratra, a to před nevěřícími? Mít mezi sebou soudní spory je již porážkou pro vás. Proč netrpět křivdou? Proč nenechat být oklamáni? Ale vy sami křivdíte a okrádáte – dokonce své vlastní bratry!

Jeho evangelijní amnézie znamená, že jejich identita v Kristu přestala fungovat a působit jakýmkoli smysluplným způsobem v jejich myšlení nebo životě. Skutečnost, že byli bratry a sestrami skrze víru v Ježíše, že byli rodinou, měla by přece udělat celý rozdíl. Ale místo toho předkládali svůj případ těm, kteří nemají v církvi žádný význam, verš 4. A tak říká Pavel, verš 5, měli by se stydět za sebe. Církev přece má základní kompetenci a dary, které potřebuje mezi svými vůdci, aby pomohli vyřešit základní a drobné spory? Někdo je přece dostatečně moudrý! Korinťané, jak si vzpomínáte, se chlubili svou nadřazenou moudrostí. „No tak,“ říká Pavel, „pokud jste tak moudří, není tu někdo, kdo by mohl pomoci zprostředkovat mezi uraženými věřícími?“

Evangelijní vítězství

Namísto toho však před nevěřícími, nespravedlivými, hledali rozhodnutí. A říká v 7. verši, že je to „už porážka pro vás. Raději sneste křivdu nebo podvod než abyste to dělali.“ Proč je to porážka pro křesťany, když jednají takto? Je to porážka, protože evangelium říká, že patřit Ježíšovi znamená stát se bratrem nebo sestrou lidem, se kterými byste jinak neměli vůbec nic společného. Vy se k nim neztotožňujete! Vy jim nerozumíte! Oni nerozumí vám! Jejich původ, etnicita, rodokmen – to vše může být pro vás zcela cizí, úplně mimo vaši komfortní zónu. Ale nyní, navzdory všemu, jste se s nimi stal jedním v Kristu. Nyní jste rodina! Oni jsou bratři a sestry. Jste spojeni posvátnými pouty evangelní lásky. A tak nyní musíte odpouštět; musíte obrátit druhou tvář. Musíte praktikovat trpělivost; musíte nechat svůj dar u oltáře a jít a smířit se se svým bratrem. A když to děláte, a svět pozoruje, jak vztahy přicházejí pod tlak a existuje každý důvod k tomu, aby se rozbily a rozpadly a zkazily se a ošklivěly, když církev místo toho pronásleduje jeden druhého v lásce a hledá smíření, říká Pavel, že je to vítězství. To je evangelní vítězství. Svět vidí, že jste Kristovi učedníci vaší láskou jeden k druhému!

Evangelní porážka

Ale to nebylo to, co se dělo v Korintu, že? Místo vítězství evangelia, když vztahy přišly pod tlak, jak se všechny naše vztahy musí, se vrátily k výchozímu nastavení svého starého života a místo vítězství evangelia, když pozorující svět vidí, co dělá milost – proměňuje celou skupinu lidí v podobu Krista, kteří budou sloužit dokonce i k vlastní újmě jeden druhému – místo toho vidí lidi, kteří si házejí žaloby a vláčejí jeden druhého před veřejné soudy, haní jeden druhého a přivádějí evangelium k hanbě. To je porážka! Když svět kolem nás kolabuje do tribalismu a vzájemného podezření a malicherných křivd a tyto křivdy se zpevňují do dlouhodobých svárů a usazených zášti, když svět jedná takto a lidé Boží usilují o mír a smíření, snaží se žít v míru jeden s druhým, pokud to na nich závisí, odpouštějíce jeden druhému, právě tak, jak Bůh v Kristu odpustil jim, když svět vidí to, to je vítězství evangelia.

Nyní se vás chci zeptat, zda svět vidí to v nás. Vítězství evangelia? Nebo vidí opět a opět porážku, když se vracíme k výchozímu nastavení sebeobrany, pyšného, podezřívavého, zášti držícího, rozzlobeného a hořkého sporu? „Měli bychom se stydět za sebe,“ říká Pavel, „když jako bratři a sestry stále jednáme jako svět.“ Kristus zemřel za nás. Jeho Duch žije v nás. Jeho Slovo řídí naše kroky a přesto usilujeme o své malicherné stížnosti a své sobecké hádky před očima pozorujícího světa. Jaká porážka. Jaká porážka. Pavel nás tedy vyzývá, abychom si pamatovali na naši budoucnost, náš osud – koho jednou budeme a roli, kterou budeme plnit jako soudci nad vesmírem spolu s Kristem, hlavním soudcem – a abychom žili ve světle tohoto přicházejícího osudu. A vyzývá nás, abychom čelili tomu, kdo jsme nyní, abychom viděli, že tyto věci by neměly být.

Náš minulost

A nakonec, pokud se mnou budete hledět na verše 9 až 11, připomíná nám naši minulost – kdo jsme se stali, když nás Bůh svou milostí učinil křesťany. Příště se, dá-li Bůh, vrátíme k veršům 9 až 11 pro bližší pohled na tyto verše, takže nyní si prosím všimněte, jak Pavel připomíná jim pravdu, základní pravdu, kterou, zdá se, zapomněli. „Nevíte, že nepráví nezdědí Boží království?“ verš 9. Takto Pavel popsal soudce, pohanské soudce, před nimiž Korinťané vedli jeden proti druhému své spory v soudu v verši 1, neprávé. A zde říká: „Nyní vám chci ukázat osud neprávých.“ Charakterizuje je v verších 9 a 10 jejich sužující hříchem. „Nedejte se oklamati: ani cizoložníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří praktikují homosexualitu, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani nadávající, ani podvodníci nezdědí Boží království.“ Hříšníci jsou vyloučeni z Božího království; to říká. Je to střízlivý obraz.

Buďte, kdo opravdu jste!

Pak přijde s bombou; „A takoví byli někteří z vás! Ale byli jste omyti, posvěceni, ospravedlněni ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.“ „Korintští, tady je skutečný problém, který jste úplně ztratil z dohledu, který, kdyby jste si ho pouze urovnali ve svém myšlení, by začal měnit. A způsob, jakým nyní žijete, by nebyl porážkou, ale skutečně by začal být vítězstvím. Tady je skutečný problém! Zapomněli jste, že nejste nyní, kým jste býval. Nyní, když Jezukrist vtrhl do vašeho života skrze evangelium, se vše změnilo. Již nejste definováni starým životem hříchu.“ A Pavel uvedl řadu hříchů, které definují lidi. Ale říká: „Nyní, když jste přišli k poznání Jezukrista, již vás nedefinují. To není, kdo jste nyní, Korintští. Byli jste omyti, očištěni, posvěceni a prohlášeni za spravedlivé v očích Božích v nebeském tribunálu a oblečeni do spravedlnosti Jezukrista. To jste nyní, pokud jste věřící. To jste skutečně! Je čas začít žít jako takoví. Je čas začít být, kým skutečně jste. Není divu, že zápasíte ve svém konfliktu s hříchem ve svém srdci, když se neustále identifikujete podle toho, kým jste býval, a ne podle toho, kým jste nyní v Jezukristu. Připomeňte si svou novou, pravou totožnost. Přišli jste ke Kristu a tak staré věci pominuly a nové přišly. Jste nové stvoření. Buďte, kým skutečně jste!“

Vaše Nová Totožnost v Kristu

Zde je to, co opravdu potřebuji, co pravděpodobně potřebujete i vy, v denním konfliktu, v denním boji za to, žít pro slávu Krista a usilovat o praktickou svatost. Mnozí z nás jsou v pokušení si myslet: „To, co opravdu potřebuji, je nějaká extra dávka nadpřirozené moci, nějaká další energie pro motor mé duše, abych mohl být poslušný. Něco víc! Něco nového!“ To vůbec není Pávlova rada. Jeho rada není hledat něco nového, něco navíc. Jeho rada je spíše se vrátit k tomu, co už Bůh udělal pro tebe v Jezukristu, porozumět evangelium a své nové totožnosti v Něm. Aby to bylo jasné. Aby začalo pronikat do každé póry a štěrbiny tvého duchovního života. Aby to prosakovalo celým tvým životem a začal žít v jeho světle. Už ne otrok hříchu. Už ne ovládaný starým životem. Dítě milosti. Přijaté do rodiny. Znovu zrozený Duchem Božím. Čistý a spravedlivý, ne svou vlastní spravedlností, jako by tyto věci, které Pavel vypočítává, už nikdy nepokušovaly nebo nezpůsobovaly, že bych klopýtnul. Ne, budu dědit království, ty, věřící v Jezukrista, budete dědit království, ne proto, že ne selháváte, ale proto, že jste prohlášeni za spravedlivé v Kristu.

A když to pochopíte, zázrak a radost z toho začnou oživovat a dávat sílu vaší ruce, abyste přidali železo vaší vůli, nějaké odhodlání, abyste začali usilovat o poslušnost králi Ježíšovi s veselým srdcem. Začnete se tlačit dovnitř, když vztahy začnou praskat. Místo toho, abyste se stáhli, budete usilovat o smíření, když vám vše říká, abyste se stáhli zpět k světskému způsobu, abyste stáli za svými barikádami a házeli granáty na sebe a zranili a zničili jeden druhého. Ne, když chápete, kdo opravdu jste v Kristu, stanete se služebníkem jeden druhému a budete usilovat o smíření. To by nebyla porážka, že? Když svět hledí na to, jak se tito křesťané chovají pod tlakem. Ne, to by byla vítězství. Když uvidí v nás, když žijeme spolu, uvidí v našich obtížných, neohrabaných, nevlídných vztazích lidi, kteří se nestahují a neodcházejí, ale kteří se navzájem pronásledují v lásce, protože jsme rodina a jsme jeden v Kristu. To by bylo skutečné vítězství. Jaký důkaz moci evangelia.

To je to, k čemu nás Pavel vyzývá. Takže si máme pamatovat na naši budoucnost – kam jdeme nyní, když jsme křesťané. Jednoho dne budeme soudit svět, soudit anděly. Budeme soudci nejvyššího soudu jednoho dne. Zde jsme v tréninku. Měli bychom žít v tom vědomí, že to bude jednoho dne naše osud. Máme čelit současnosti, vidět ty oblasti, ve kterých dnes žijeme na tak nízké úrovni, tak daleko pod naší novou totožností a postavením. Tak daleko pod život, ke kterému jsme povoláni. A máme činit pokání. A máme si pamatovat na naši minulost – co Bůh učinil v Kristu na kříži a v našich srdcích skrze evangelium, když nás učinil novými. A když to pochopíme, máme začít žít v jeho světle, být tím, kým opravdu jsme. Dej nám Pán milost, abychom to přesně tak učinili? Pojďme se spolu modlit!

O náš Otec, uznáváme časy, ve kterých jsme dovolili zapomenout na evangelium, zanedbali jsme naši pravou identitu, stále jsme žili, jako bychom byli, kým jsme byli kdysi, ne kým jsme nyní v Kristu. Prosíme, odpust nám, že jsme žili tak daleko pod našimi výsadami jako děti Boží, adoptované tvou milostí, očištěné a oddělené pro tvou slávu a ospravedlněné v nebeských soudech. Prosíme, smiluj se nad námi. A když vnímáme zázrak, kým jsi nás učinil, prosíme, udělej nás schopnými a umožni nám žít, kým opravdu jsme? Neboť prosíme v Ježíšově jménu, amen.