Takoví byli někteří z vás

Od Davida Straina

Nyní, prosím, vezměte si kopii Božího svatého Slova do rukou a otočte se se mnou k 1. Korinťanům, kapitola 6; 1. Korinťanům, kapitola 6. Tento týden se vracíme k pasáži, kterou jsme jen stručně zvažovali minule. Minulý týden jsme se podívali na kapitolu 6, verše 1 až 11. Tento týden se vracíme, abychom verše 9 až 11 probrali podrobněji. Najdete je na straně 955 v církevních Biblích. A děláme to proto, že zde apoštol Pavel nabízí životně důležité pastýřské rady pro každého křesťana, který se snaží žít život svatosti. Zvedněte ruku, pokud se nestaráte o to, žít život svatosti. Dobře, takže to jsou slova, která najdete užitečná a pomocná. Všichni víme, že jsme povoláni k praktické zbožnosti, ale víme, že porozumění tomuto povolání ke svatosti a skutečně ho žít jsou dvě velmi odlišné věci. Máme před sebou boj. Ve skutečnosti to Westminsterská vyznání víry nazývá „nepřetržitou a nesmiřitelnou válkou“, která zuří v našich srdcích. A my víme, ti z nás, kteří jsme křesťané, víme, jak to cítíme. Milujeme svůj hřích, a přesto milujeme Pána. Chceme ho potěšit a chceme se oddávat svému hříchu. A tak je tu boj, jak to říká apoštol Pavel na konci Římanům 7, „Dobro, které chci dělat, nedělám. Nacházím se roztrhaný, v konfliktu. Je tu válka. Duch zápasí proti tělu a tělo proti Duchu,“ jak říká Pavel v knize Galatům.

Konflikt mezi starým a novým životem

A ten konflikt, ten boj se starým životem, určitě popisuje věřící v církvích v Korintu. Bojovali, aby se zbavili starých vzorců hříchu, které kdysi ovládaly jejich životy. Jejich pýcha a chlouba – pamatujete si na kapitoly 1 až 4 – jejich pýcha a chlouba vedly k frakcionářství a rozkolům, které rozbíjely společenství v Korintu. Tvrdili, že mají vyšší duchovní vhled a moudrost, a přesto se zdáli lhostejnými, když členové církve se dopouštěli otevřeného, hanebného sexuálního hříchu, nedokázali je milovat natolik, aby uplatňovali věrnou církevní kázeň. A mezitím jejich drobné spory – jak jsme viděli minulý týden – jejich drobné spory degenerovaly tak daleko, že je přivedly před veřejné soudy, kde věřící žaloval věřícího a přivedl Evangelium do špatného světla, když se snažili získat z jiných ztrát. A pak, jak uvidíme, dá-li Bůh, příště v zbytku kapitoly 6, někteří z nich dokonce pokračovali v používání prostitutek, které pracovaly v chrámu Afrodity ve městě Korint. To je církev, která je prostě prostoupena morálním selháním a kompromisem a světským způsobem života.

A tak v našem textu tohoto rána, kapitola 6, verše 9 až 11, apoštol Pavel chce vložit do rukou Korinťanům, do našich rukou, některé písemné a duchovní zbraně, které můžeme použít v tom neustálém a nesmiřitelném boji proti hříchu, abychom pomohli vyhrát více, než prohrajeme. Když se podíváte na text, uvidíte, že se přirozeně dělí na dvě hlavní části. V verších 9 a 10 je slovo varování. Je to varování, které potřebujeme slyšet. Pak v verši 11 je připomínka, připomínka milosti, kterou také velmi potřebujeme. Je to varování a připomínka. Budeme se na ně dívat postupně. Než tak učiníme, prosím, skloníte své hlavy se mnou a budeme spolu prosit o Boží pomoc? Pojďme se spolu modlit.

O Pane, Tvé slovo je světlem na naší cestě. Je lampou pro naše nohy. Je čistější a sladší než med z úlu. Tvé zákon je oživující pro naše duše. A tak se modlíme nyní, abys nám dal uši, abychom slyšeli, co Duch říká Církvi v tomto úryvku svatého Písma. Nechť je skutečně sladké; nechť je potravou pro duchovně hladové hříšníky. Nechť je světlem v naší tmě. Nechť je bohatstvím v naší chudobě. A nechť nás vede zpět k Ježíšovi, abychom na něm spočívali a nalezli vše, co naše duše skutečně potřebují. Neboť prosíme v jeho jménu, amen.

1. Korinťanům kapitola 6, verš 9. Toto je slovo Boží:

Nebo nevíte, že nepráví nezdědí království Boží? Nedejte se oklamati: ani cizoložníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří se oddávají homosexualitě, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani nadávající, ani podvodníci nezdědí království Boží. A takoví byli někteří z vás. Ale byli jste omyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha našeho Boha.

Amen, a chválíme Boha za jeho svaté a autoritativní slovo.

Slovo varování

Nejprve se zamysleme nad varovným slovem, které nám zde Pavel dává. Podívejte se prosím se mnou na verše 9 a 10. Jednou z velkých pokušení, když přijdete k tomuto odstavci, je předčasně se soustředit na seznam hříchů, které někoho vyloučí z Božího království, a přeskočit přímo k samotné podstatě problému v Korintu. O problému jsme mluvili minulý týden, když jsme pozorovali opakující se otázku v verších 1 až 11; ve skutečnosti se tato otázka opakuje až do konce kapitoly. Pavel se v verši 2 ptá: „Nevíte?“ Vidíte to znovu v verši 3, znovu v verši 9, znovu v verši 15, verši 16 a znovu v verši 19. Takže Pavel jim opakovaně a opakovaně klade otázku: „Nevíte?“ To znamená, že měli znát některé pravdy, které Pavel považuje za základní a elementární, ale zdá se, že jim nějak unikly. Zapomněli je, přehlédli nebo odmítli. Řekli jsme, že problém, dalo by se říct, je evangelijní amnézie. To bylo to, čím trpěli – pravdami, které měli znát, ale zapomněli.

Zbavování hříchu jeho vážnosti

A v 9. verši je konkrétní problém, k němuž jejich teologická amnézie zřejmě vedla, minimalizace hříšnosti hříchu a absolutní nutnost svatosti, pokud má člověk mít nějakou naději na nebe. Absolutní nutnost svatosti, pokud má člověk mít nějakou naději na nebe. „Nevíte, že nepráví nezdědí Boží království?“ ptá se. Nyní Pavel bude tento bod řídit na různé způsoby v těchto dvou verších, ale chci, abyste si všimli především velmi jednoduše, co se stane, když nás evangelická amnézie vede k zapomenutí základního pravdy, jako je tato. Evangelická amnézie, teologická zapomnětlivost, vytváří v našem myšlení vakuum, které musí být vyplněno. Pokud není vyplněno biblickou pravdou, nebezpečí je, že bude vyplněno místo toho lží, omylem, klamem. A tak Pavel říká v 9. verši: „Nenechte se oklamati.“ Ví, že pokud zapomněli tyto pravdy, které byly dobře učeny a poučeny, velké nebezpečí je, že budou oklamáni. „Nenechte se oklamati.“

Úprava přesvědčení pro přizpůsobení hříchu

Existují etapy, které můžete pozorovat v morálních selháních korintských křesťanů. Musíme si je všimnout, abychom se jim sami vyhnuli. Vidíte je v dosavadní diskusi Pavla. Především ignorují tyto základní pravdy nebo je odmítají, nebo zapomínají, nebo je prostě přehlížejí. Stali se obětí evangelijní amnézie. Pak za druhé, do toho teologického vakua v jejich myšlení se vplíží tato smrtelná podvod. Protože neposlouchali pravdu, začali místo toho poslouchat lži. Začali upravovat své přesvědčení, aby uspokojili své preference pro hřích. Milovali svůj hřích. A protože volání k radikální svatosti už pro ně nezdálo se být důležité, možná by mělo být přijato jiné přesvědčení, které by jejich hřích plněji uspokojilo. Vidíte, my ve skutečnosti [G1] nemáme problém s hříchem, že? „Ne, nemám problém s hříchem. Miluji svůj hřích. Mám problém s Bohem. Co chce ode mě, je prostě příliš nepohodlné!“ A když takový způsob myšlení opravdu získá nad námi moc, pokud nejsme opatrní, začneme upravovat své přesvědčení, svou doktrínu, abychom udělali místo pro naši morálku.

Měl jsem velmi drahého přítele, který se stal kazatelem evangelia v konzervativní denominaci, poněkud podobné naší vlastní, která věřila v neomylnost a autoritu svatého Písma. A začal své poslání dobře, ale po nějaké době se jeho chování stalo podivným. Začal mizet bez vysvětlení. Jednoho dne jeho žena našla důkazy mezi jeho věcmi, že žil dvojí život. A když ho konfrontovala, opustil ji a začal žít otevřeně gay životním stylem. Dnes slouží jako kazatel v liberální církvi, která popírá, že homosexualita je hřích. Vidíte, co udělal? Jeho přesvědčení a jeho morální preference nemohly být sladěny. A protože miloval svůj hřích, upravil své přesvědčení, aby uspokojil svůj hřích.

A to je to, čím byli Korinťané v nebezpečí. „Nenechte se oklamat,“ říká jim Pavel. „Nelžete si! Ani ti, kdo jsou nečestní v sexu, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří praktikují homosexualitu, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani nadávající, ani podvodníci nezdědí Boží království.“ Sexuální nemravnost, cizoložství, homosexualita byly v Korintu tak normální, tak všudypřítomné, že věřící v církvi měli těžký čas odolávat neustálému kulturnímu tlaku, aby dovolili výjimky, aby si začali říkat, že nároky Jezukrista na jejich životy musí být přizpůsobeny jejich řeckému a římskému kulturnímu kontextu. Dokážete si představit, jak trpělivě vysvětlují věci apoštolu Pavlovi, ne? „Ach, jistě Pavel, to může fungovat v Palestině, víte, mezi těmi tradičními, konzervativními židovskými lidmi. Ale ne tady! Ne v Korintu! Ne, vidíte Pavel, sex mimo manželství, homosexualita, cizoložství, to mohou být příčiny skandálu v Jeruzalémě, ale v našem metropolitním městě nejsou žádný velký problém. Nemůžete vážně očekávat, že odmítneme úplatek, můžete? Pavel, musíte pochopit, že pokud žijete v Korintu, to je jen cena za podnikání. A co když pijeme více vína, než jste zvyklí? Co je na tom špatného, Pavle?“

A tak to pokračuje dál a dál. Je třeba učinit určité ústupky. Hřích je zpočátku přehlížen, pak je tolerován a poté je rozmazlován. Pak je pozitivně potvrzen, ne jako hřích, ale jako dobrá věc, dokud skutečným hříšníkem zde není apoštol Pavel – tak úzký, tak výlučný. Zní to velmi povědomě, nemyslíte? Pavel chce, abychom pochopili, že bez ohledu na to, jak věrohodné jsou argumenty světa proti tomu, co Bible nazývá hříchem – Bible to nazývá hříchem; svět říká, že to není hřích – Pavel chce, abychom pochopili, že důsledky přijetí hříchu jako způsobu života jsou věčné svou působností. Jsou věčné svou působností. „Nenechte se zmást. Ani ti, kdo se oddávají neřestnému sexu, ani modláři, ani cizoložníci, ani muži, kteří praktizují homosexualitu, ani zloději, ani chamtivci, ani opilci, ani nadávající, ani podvodníci nezdědí Boží království. Věčnost je v sázce, Korinťané.“

Vztah mezi modlářstvím a sexuálními hříchy

Nyní bych chtěl rychle poukázat na několik věcí týkajících se seznamu hříchů, které Pavel zde zmiňuje, než přejdeme dál. Za prvé, všimněte si v 9. verši, že mezi tímto seznamem sexuálních hříchů je také modlářství. Zdá se to být zvláštní věc, kterou lze vložit, když mluvíme o sexuálním hříchu. Zdá se to být zvláštní pouze do té doby, než pochopíme a nezapomeneme, že náboženský život Korinťanů dominovaly chrámy Apollóna a Afrodity. Jejich homosexuální sex a chrámová prostituce byly součástí pohanského uctívání v těch chrámech. Bylo to normální součástí uctívání v Korintu, zapojit se do tohoto druhu sexuálního hříchu. A tak to bylo doslova formou modlářství. Ale nemyslíte si, že vlastně v našem současném kulturním okamžiku, spojení, které Pavel zde vytváří mezi modlářstvím a sexuálním hříchem, mluví s určitou relevancí pro naši vlastní dobu stejně? Koneckonců, politika sexuální identity dominuje nočním zprávám, nemluví? Dokonce určuje výsledek voleb. Sex je zábavou na našich televizních obrazovkách. Je to marketingový nástroj v našich reklamách. Pornografie je epidemická a křesťané, kteří se drží biblických norem pro lidskou sexualitu, jsou vytlačováni z veřejného prostoru a penalizováni za víru v to, co církev vyznává po dvou tisíciletích. Sex je dnes stejně tak idolem v našem věku jako byl v Korintu. Je tedy velmi užitečné pochopit, že posedlost sexem v Pavlově době a v naší je ve skutečnosti formou modlářství, falešného uctívání.

Hloubka hříchu

Druhá věc, kterou si všimněte na tomto seznamu, je způsob, jakým Pavel mluví o neřestech, které zmiňuje. Ve skutečnosti nejmenuje hříchy; jmenuje lidi, kteří jsou definováni těmito hříchy. Nemluví o sexuální nemorálnosti, mluví o „sexuálně nemorálních“. Nemluví o chamtivosti; mluví o „chamtivých“. Nemluví o podvodu; mluví o „podvodnících“. Vidíte, hřích je velmi nebezpečný, věčně nebezpečný, jak Pavel poukazuje, právě proto, že je to otázka mnohem víc než pouhého chování. Je to vlastně otázka identity. Není to jen povrchové. Hřích sahá až ke kořenům toho, kdo jsme. Pavel nám říká, že zatímco věříme a říkáme si, že důvod, proč tyto věci sledujeme, je ten, že si myslíme, že nás učiní svobodnými, Pavel nám ve skutečnosti říká opak. Hřích, který milujeme a sledujeme a z něhož děláme idoly, nás nakonec skutečně zotročuje. Přicházejí k nám ovládnout a definovat nás. Stáváme se nespravedlivými. Stáváme se „chamtivými, hanlivými, podvodníky, cizoložnými, homosexuály“. Není to problém činnosti, chování pouze. Je to problém identity. Což znamená, že jsme mnohem, mnohem víc, než si uvědomujeme, jak se říká. Jsme mnohem horší, než jsme si uvědomovali. Náš problém s hříchem sahá až ke kořenům toho, kdo jsme. Není to jen problém toho, co děláme.

A proto je důvod, proč království Boží vylučuje lidi, kteří jsou definováni svým hříchem, kteří jsou otroci hříchu, protože hřích je problém identity. Pokud se znovu podíváte na verš 9, v původním řeckém textu je zajímavá struktura věty. Je obtížné přeložit to do češtiny bez toho, aby to znělo jako Yoda mluví s nesprávně umístěným slovesem! Ale v původním řeckém textu je slovo „nepravedliví“ z verše 9 a slovo „Bůh“ hned vedle sebe, aby podtrhlo kontrast. To je skutečný problém, vidíte. Nepravedliví a Bůh jsou naprosto odcizeni jeden druhému. Jsou neslučitelní. Věta by se dala přečíst něco jako: „Nevíte, že nepravedliví nebudou dědici království Božího.“ Nepravedliví a Bůh jsou neslučitelní. Hřích nás vylučuje z království Božího. Pavel chce, abychom pochopili, že pokud si myslíme, že nemáme problém s hříchem, koneckonců, že hřích lze ubytovat a dopřát a sledovat, pak Pavel chce, abychom pochopili pravdu, máme nepřekonatelný problém s Bohem, nepřekonatelný problém s Bohem. Budeme vyloučeni z království Božího. [G2] Takže tu je varování; střízlivé varování. Je tomu tak? „Nevíte, že nepravedliví nebudou dědici království Božího?“

Připomenutí milosti

Je zde také úžasná připomínka. Podívejte se prosím s mě na verš 11: „Takoví byli někteří z vás. Ale byli jste očištěni, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Jezukrista a skrze Ducha našeho Boha.“ Zdá se, že jejich evangelijní amnézie vedla Korinťany k zapomenutí nejen na nebezpečí, které hřích jim přinesl; vedla je také k zapomenutí na radikální proměnu, kterou přináší milost. „Takoví byli někteří z vás,“ připomíná jim. Hříchy, které vyjmenoval, je kdysi definovaly. Byli těmito věcmi. To je vlastně velmi podobné tomu, jak naše společnost uvažuje dnes, není to tak? Jedním z charakteristických kulturních motivů naší doby je důraz na to, jak se sami identifikujeme. A v tomto kulturním motivu je zrno pravdy. Problém zde skutečně je otázkou identity. Ale nejde o identitu, kterou si sami vymýšlíme, objevujeme nebo volíme. Problém zde skutečně je otázkou identity, která nám je dána buď hříchem, který nás zotročuje, nebo evangeliem, které nás osvobozuje.

Předchozí identita

Korinťané, zdá se, pokračovali v definování sami sebe podle toho, čím byli kdysi, místo podle toho, kým jsou nyní v Kristu. Jejich hřích nadále ovládal způsob, jakým uvažovali o své identitě, ne Ježíš. Ale Pavel je zde důrazný, není tomu tak? „Takoví byli někteří z vás.“ Když jste se stal křesťanem, váš ovládající, zotročující hřích již nevládne ve vašem životě. Již nedefinuje, kdo jste. Jeho moc byla zlomena a vy jste byli osvobozeni. Vy, věřící v Ježíše, nejste nyní, kdo jste býval. Chvalte Pána, že je to pravda. Nejste, kdo jste býval. Když se definujete podle svého starého hříchu, svého starého života, vlastně dáváte zbraně do rukou nepříteli své duše, aby je použil proti vám. Když se nadále definujete jako „gay křesťan“ nebo „opilý křesťan“ nebo „rozzlobený křesťan“, činíte z hříchu modifikátor milosti. Říkáte: „Ano, jsem křesťan, ale můj hřích to všechno modifikuje. Pokračuji v tom, že jsem jím ovládán. Nadále hraje roli, kterou Bible říká, že již nemá hrát.“ To je lež, podvod, od něhož Pavel vyzývá Korinťany a nás, abychom se mu vyvarovali. Ježíš je Pán ve vašem životě. Nejste, kdo jste býval. „Pokud je někdo v Kristu, je“ – co? Můžete mi odpovědět, pokud chcete. Strop nepadne! „Pokud je někdo v Kristu, je novým stvořením. Staré pominulo a nové přišlo.“ Nejste, kdo jste býval. Je čas začít žít ve světle své nové identity v Ježíši Kristu.

Byli jste umyti

Někdy se nám těžko daří zbavit se naší minulosti, protože máme chybnou představu o povaze křesťanské konverze. Máme tendenci si myslet, že jsme křesťané, protože jsme si sami zvolili přijít k Jezukristu. My jsme to způsobili. Když Pavel vypočítává ty hříchy a pak říká v 11. verši: „Takoví byli někteří z vás,“ neříká přece: „Ale vy jste se umyl. Vy jste se posvětil. Vy jste se ospravedlnil.“ Pokud by to byla pravda, mohlo by být legitimní, abychom se denně divili, zda Jezukrist, který je nabízen v evangeliu, je ten, podle něhož se budu definovat a identifikovat, koho budu milovat a následovat a sloužit, nebo bude to můj hřích. Porota stále ještě nerozhodla, co to bude. Ale to není pravda vůbec. Ne, pravda je, že vy jste byli umyti, vy jste byli posvěceni, vy jste byli ospravedlněni. Bůh ve své svrchované milosti vstoupil do středu vaší otroctví hříchu a on vás osvobodil, on vás očistil, on vás oddělil pro život svatosti a radosti v jeho službě. On vás prohlásil za spravedlivého v jeho očích, protože spravedlnost Kristova byla připsána vám a vy jste ji přijali jako dar vírou samotnou. On to udělal, jednou provždy. Časové tvary tam jsou důležité. Znamenají, že každá z těchto věcí se stala v určitém bodě, jednou provždy, usazená v minulosti. „Vy jste byli umyti, vy jste byli posvěceni, to znamená, že jste byli odděleni a zasvěceni svatému životu. Vy jste byli ospravedlněni, nikdy se to nemá opakovat, nikdy to nemůže být ztraceno. Čisté. Čisté v očích Božích ve jménu Pána Jezukrista.“ Protože díky Jezukristu jste čistí. To je to, kdo opravdu jste. To je to, kdo opravdu jste.

Přijďte, jak jste

Nyní je to užitečné ze dvou důvodů. Za prvé, je to užitečné, protože nám říká, že není nikdo, kdo by byl mimo dosah milosti. Někteří z vás dnes, kteří slyší tuto zprávu, se možná diví, zda váš hřích vylučuje všechny možnosti, že byste byl Ježíšem Kristem přijat. Cítíte to na sobě. Vaše hanba je skutečná, přemožující. „On by mě nechtěl! Podívejte se na mě! Podívejte se, co jsem udělal! Podívejte se, kým jsem byl! Podívejte se, jak jsem jednal s ostatními. Podívejte se, jak jsem jednal se sebou. Žádným způsobem by mě Ježíš nechtěl.“ Přečtěte si znovu verš 11. „Takové byly některé z vás.“ Podvodníci, lumpové, zloději, homosexuálové, modláři. Korintská církev byla plná jich. První Presbyterian Church je plná jich. Království nebeské je plné jich.

Nyní nejsou v nebi žádní modláři, nejsou v nebi žádní lidé, kteří žijí v sexuální nemorálnosti, ale nebe je plné lidí, kteří takoví byli; kteří takoví byli. „Takoví byli někteří z vás.“ Je naděje pro nejhorší z nás v Jezukristu. On miluje brát vinu zatížené hříšníky a činit je čistými. On miluje omývat vás čistými. Přijďte tedy k Jezukristu špinaví! Přijďte k Jezukristu ostudní! Přijďte k Jezukristu bázniví! Přijďte k Jezukristu se svým hříchem neporušeným a nechte Ho, aby vše učinil. On vás očistí, abyste se i přes své špinavé cítění stal čistým. On vás posvětí, abyste tam, kde jste se dříve cítili zcela otroky svého hříchu, byli odděleni pro život, který běží podle zcela jiného souboru zásad, podél jiného souboru kolejí, směřující v jiném směru, který je Mu příjemný. Tam, kde vás ovládala vaše vina, zablokovala váš horizont, jste se cítili tak ostudně, On vás obleče do spravedlnosti samotného Jezukrista, jako by Kristus svlékl své vlastní roucho a oblekl je kolem vás, zakryl vaše špinavé hadry krásou své vlastní poslušnosti. Aby v nebeském trůnním sálu Bůh na vás hleděl a neviděl váš hřích, ale viděl vás zářící září svého vlastního Syna. On miluje to dělat pro hříšníky, vinu zatížené hříšníky. Není nikdo, kdo by byl mimo dosah milosti Jezukrista, takže přijďte, vinu zatížený hříšník, a najděte u Něho vítané přijetí. Je to užitečné pro vinu zatížené, ostudné, báznivé, zlomené hříšníky. Je pro vás vítané přijetí v Jezukristu.

Bůh Změní Vás

Je také užitečné pro věřící, jako byli Korinťané, kteří cítí, že to, kým byli, musí být vždy. Už jste někdy měli takové pocity? Že zítra bude stejné jako včera. Že hřích, který vás vždycky podrazil a charakterizoval a definoval, bude vždycky podrazit a charakterizovat a definovat. Není tomu tak. „Takoví byli někteří z vás. Ale byli jste omyti, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni.“ Nejen že Ježíš odpouští, ale také vás promění. Promění vás, takže zítra, díky Jeho milosti, nebudete tím, kým jste dnes. Udělá z vás podobného sobě. Není naděje nikde jinde než v evangeliu. Hřích vás zotročuje, definuje vás, ovládá vás, ale Ježíš Kristus vám dává novou identitu. Dělá z vás nové stvoření a dává vám naději a zítřek, který je jasný a krásný, s Jeho charakterem, který začíná zářit z vašeho života. Tak se obraťte, ať jste křesťan nebo ne dnes, obraťte se od sebe a od žalostného nečistoty vašeho hříchu k Ježíši Kristu. Nechte Ho, aby vás omyl. Nechte Ho, aby vás oddělil pro svou službu a oblekl vás do své dokonalé spravedlnosti.

Modleme se spolu.

Otče náš, vyznáváme před Tebou, že někdy dovolujeme, aby naše obtěžující hříchy zaplnily celý náš horizont. Nic jiného nevidíme než naši neúspěšnost. Divíme se, že nikdy nebudeme jiní, než jsme nyní, že naše boj se hříchem je nevyhrajetelný. Pomoz nám pamatovat na pravdu. Již nejsme, koho jsme byli, když věříme v Ježíše, a zítra nebudeme, koho jsme nyní. On pracuje v nás, aby nás učinil podobnými sobě. A těm z nás, kteří nejsou křesťany, se modlíme za ně nyní. Žádáme, abys jim ukázal, že skutečný problém v jejich životě je hřích, že snad věří, že jim nyní dává svobodu, ale že je zotročuje a jednoho dne je navždy vyloučí z Tvého království. Mají strašný problém s Bohem. Ale ukaž jim, ukaž jim, že je naděje i pro ně, že mohou být očištěni. A prosíme, přitáhni je nyní, ráno, aby tento okamžik mohl být zlomem v jejich životě a přitáhni je, aby poklekli před Kristem, aby je umyl a oddělil a prohlásil je za spravedlivé před soudem nebeské spravedlnosti, nyní a navždy. Neboť prosíme v Ježíšově jménu, amen.