Největší milostná píseň

Zephaniáš 3:17

Od Gabe Fluhrera

Když se usadíte, vezměte si prosím své Bible a otočte se se mnou k proroku Zephaniášovi. Je to ve Starém zákoně. Pokud ho hledáte, není to problém. Je to velmi krátká kniha. Pokud používáte kazatelskou Bibli, najdete ho na straně 790; 7-9-0. A budeme studovat verš 17 z kapitoly 3 knihy proroka Zephaniášova. Než uslyšíme Boží slovo, pojďme k Němu v modlitbě.

I ve stáří, náš velký Bůh, jsi nám slíbil, že tvůj lid bude prokazovat tvou svrchovanou, věčnou, nezměnitelnou lásku. Když stojíme na prahu nejúžasnějších slov, která jsme kdy slyšeli večer, modlíme se, aby tato slova dopadla na nás v našich srdcích, aby změnila způsob, jakým tě vidíme, a svět, a aby Svatý duch je učinil pro nás živými, abychom mohli vidět Jezukrista. A modlíme se to vše v jeho mocném jménu. Amen.

Zephaniáš 3, verš 17. Toto je Boží svaté, inspirované a proto neomylné slovo:

„Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, mocný, kdo bude zachraňovat; bude se radovat o tobě s veselím; bude tě utišovat svou láskou; bude jásat o tobě s hlasitým zpěvem.“

Trav se zavadí, květy opadávají, ale slovo živého Boha bude stát na věky a navěky.

Před několika lety byl nejprodávanějším a nejúspěšnějším broadwayským muzikálem muzikál s názvem Světlo na náměstí, který vyprávěl příběh o – musím správně říct jména – Fabriziu Naccarelliho, italského prodejce kravat, který se zamiloval do krásné Clary Johnsonové, Američanky na dovolené v Itálii. A je tam scéna v muzikálu, kde zpívají tato milostná píseň s názvem Řekni to nějak. A crescendo milostné písně je, že si opravdu nemohou vyjádřit slovy, tak jen zpívají slovo „Ah!“ A je to radostné a je to vítězné a tak se navzájem těší. A byla tam recenze New York Times od jednoho z velkých divadelních kritiků, Stephena Holdena, a název recenze řekl vše – „Milostné písně, které mluví, když slova selžou.“ „Milostné písně, které mluví, když slova selžou.“

Překážka mezi Bohem a námi

A vidíte, když přicházíme k Sofoniášovi 3 dnes večer, jsme ve stejné pozici jako ti dva milenci v té písni. Mezi Bohem a námi existuje jazyková bariéra. On je svatý a my nejsme. Stejně jako existovala jazyková bariéra mezi Italem a Američanem, existuje jazyková bariéra mezi námi. A přesto přicházíme k verši Bible dnes večer, který by mohl nést titul recenze The New York Times – „Milostné písně, které mluví, když slova selžou.“ Sofoniáš. Tato kniha může být snadno shrnuta, myslím. Prvních několik kapitol, spíše první dvě kapitoly, jsou obecným soudem. A pak dochází k obratu, když Bůh začíná mluvit o obecném díle spásy, které učiní z každého kmene, národa a jazyka. A kniha vyvrcholí v tomto verši před námi – kapitola 3, verš 17. Jeden komentátor jej právem nazval „Jan 3:16 Starého zákona.“ Je to téměř příliš mnoho, abychom to mohli přijmout. Musíme k tomu přistupovat s bázní a třesením. Je to tak dobré. Je to tak ohromující. Existují slova, ne opravdu slova, která můžeme říci, ale zkusíme to večer. A hlavní myšlenka je velmi jednoduchá. V Kristu je Bůh s námi, aby se nad námi radoval. V Kristu je Bůh s námi, aby se nad námi radoval. A to budou naše dvě hlavní témata – Bůh s námi a Bůh nad námi. Bůh s námi a Bůh nad námi.

Bůh s námi

Pozrite se znovu na první část verše 17. „Hospodin, váš Bůh, je uprostřed vás; mocný, kdo spasí.“ Od pádu lidstva jsme byli odcizeni Bohu, jsme byli odcizeni sami sobě, jsme byli odcizeni této stvoření kolem nás, jsme byli odcizeni všem našim spolu tvorům a našim spolu lidem. Odcizení je charakteristickým znakem padlého lidstva. A přesto Bible znovu a znovu vypráví o Bohu, který vyhledává ty, kteří jsou od něj odcizeni. Pronásleduje je neúnavně, vytrvale, znovu a znovu, bez ohledu na to, co dělají; bez ohledu na to, jak daleko padnou. A tak Boží milostivá píseň začíná jeho pronásledováním nás, jeho touhou po návratu odcizených tvorů k sobě. To je šokující. Můžeme prohledat všechny světové náboženství, a když tak učiníme, můžeme vyvrátit Sigmunda Freuda. Bylo to přece Freud, zakladatel moderní psychologie, kdo řekl, že víra v Boha je pouze splněním přání. Promítáme své nejlepší naděje do Boha, který neexistuje. Problém, který má Freud, a který má každé jiné padlé náboženství a který má každý jiný světonázor mimo křesťanství, je ten, že žádný z nás by nesnil o Bohu takovém, přátelé. Nikdy jsme takového Boha nesnili, kromě Písma není na světě žádný jiný Bůh takový, a my bychom takového Boha nikdy nevymysleli. Je příliš dobrý, aby to byla pravda, v jednom smyslu.

On je Bůh, který zpívá

Takže na počátku si uvědomujeme, že se setkáváme s Bohem, který je úplně jiný, než očekáváme. A to přijde ke slovu zde za chvíli, protože se setkáme s Bohem, který zpívá. Ale než se tam dostaneme, odborníci se shodují – a pokud jde o hudbu, kdo jsou odborníci? Myslím, že všichni jsme odborníci v určitém smyslu. Ale odborníci, kteří najdou metriku pro měření těchto věcí, se shodují, že možná největší milostná píseň všech dob je od Righteous Brothers, “Unchained Melody.” Je to krásná píseň. A začíná pomalu a vyvíjí se do tohoto úžasného crescenda. A to je vlastně to, o čem je celá Bible. Přicházíme přímo před crescendo Boží milostné písně. Začala v zahradě, když Bůh přišel k našim prvním rodičům a poskytl pro ně smíření a pokryl je zvířecími kůžemi, a pak po zbytek Starého zákona Bůh zpíval tuto jednu božskou milostnou píseň a byla jasnější v některých bodech a méně jasná v jiných. A přichází ke crescendu, když se nebe otevře nad Betlehemem a andělé zpívají: „Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj mezi lidmi!“ Psalm 40. Přichází ke crescendu v Kristu.

A to je to, co nám zde Bůh říká. Říká: „Hospodin, váš Bůh, je uprostřed vás; mocný hrdina“ – mohli bychom to přeložit. Je to bitevní obraz. Často si své spasení jako bitvu nepředstavujeme, ale od okamžiku, kdy byl Ježíš pokřtěn, až do dne, kdy byl ukřižován, to byla bitva. Bojoval proti Satanovi na poušti a bojoval proti Satanovi na kříži. A na každém kroku cesty byla válka proti nemoci, proti emocionálnímu rozrušení, proti smrti, proti všem mocnostem pekla a všem účinkům hříchu, protože Bůh, který k nám přichází, je Bůh, který přichází, aby nás spasil. A je to Bůh, který bojuje za svůj lid. Právě jsem se tento týden dozvěděl – není to žádným překvapením, stává se to každý léto – že tři z pěti nejvýdělečnějších filmů jsou superhrdinské filmy. Milujeme je. Nemůžeme jich dost. A nejen zde, po celém světě. Naše superhrdinské filmy, které vytváříme a posíláme je po celém světě, jsou nejvýdělečnější filmy. Proč milujeme superhrdinské příběhy tolik? Myslím, že je to proto, že všichni víme hluboko uvnitř, že se nemůžeme zachránit sami, a toužíme být zachráněni. Myslím, že proto jsou vždy nejvýdělečnějšími filmy. Nemůžeme se zachránit sami a toužíme být zachráněni. A co Bůh říká skrze svého proroka právě teď, je: „Přichází mocný hrdina, který bude bojovat za vás, který vás spasí, který je lepší než jakýkoli superhrdinský příběh, který bychom si kdy mohli vymyslet. A zachrání vás. A jediná podmínka je, že musíte vědět, že se nemůžete zachránit sami. To je vše, co je vyžadováno.“ To je místo, kde Bůh s námi začíná. Přichází konečný superhrdina – Ježíš. To je Bůh s námi.

Bůh nad námi

A pak budu upřímný, velmi upřímný s vámi, když jsem studoval toto téma a modlil se a zápasí s textem, musel jsem od něj stále odcházet. Četl jsem komentáře, hledal a poslouchal další kázání a četl další kázání a byl jsem velmi, velmi potěšen, když jsem zjistil, že nejsem sám. Protože tyto další verše jsou ohromující. To je Bůh nad námi. Podívejte se se mnou na verš 17. „On se bude radovat z vás s veselím; utiší vás svou láskou; bude jásat nad vámi s hlasitým zpěvem.“ Nyní máme lidské analogie ke všemu tomu. Cítili jsme radost. Byli jsme tak šťastní, že jsme vykřikli radostí, myslím, že většina z nás. Ale zde přicházíme k Bohu, který to dělá. A tam se všechno rozpadá. Tam opravdu nevíme, co dělat. Nemůžeme ani vyvolat emoce, abychom to cítili, protože je to tak ohromující. Je to tak odlišné od naší každodenní zkušenosti s Bohem, když uvažujeme o tom, že se raduje z nás.

Bůh se raduje z tebe

A všimli jste si, že používá stejný jazyk, který jsme studovali minulý týden ve verších 14 až 16, kde říká, abychom to dělali Bohu? A pak se otočí a říká: "Nejenže Bůh přikazuje radovat se, těšit se z Něho, volat a zpívat a být naplněn radostí jemu, zde je místo, kde se vše mění. Říká, nejenže Bůh říká, abychom to dělali, prorok říká: „Bůh se raduje nad vámi.“ Radovat se. Zastavte se právě tam. Vy a já víme, s malým povzbuzením, jak špatní jsme ve svých nejupřímnějších okamžicích. Neděláme? Víme, že jsme velmi hříšní. Bůh nám dává milosrdně tolik, kolik zvládneme, když nám to ukazuje, ale víme, jak špatní jsme v našich nejlepších okamžicích upřímnosti k sobě samým. A pak přijdeme k verši jako je tento. A všimněte si, kde se to nachází. Je to právě zde na konci knihy, kde Bůh říká svému lidu: „Opustili jste Mě. Šli jste za jinými bohy. Chci seslat soud na vás a na všechny.“ A přecházíme od toho k tomu – k Bohu, který se raduje z hříšných, modlářských, zlomených, padlých, Bohu nenávidících lidí, jako jste vy a já.

A ještě lépe. „On tě uklidní svou láskou.“ To je dobré, jak daleko to jde, ale více doslovný překlad by byl tento. Není to Bůh, kdo dělá něco s námi v originále; je to Bůh, kdo dělá něco pro nás. Můžeme to lépe překládat tímto způsobem. „On bude tichý nad tebou ve své lásce.“ Co tedy prorok pro nás dělá. To je opět ohromující. Bůh se raduje a spravedlivě: „Ano!“ nad tebou. A pak se zastaví a, jako my, když to tak můžeme říci, když uvažujeme o někom, koho milujeme. Jediná ilustrace, která mi přišla přímo na mysl, je dvojí. Callie a já jsme měli dlouhodobý vztah na dálku. Začali jsme chodit během jejího prvního ročníku na Carolině, během mého druhého juniorského roku! A když tento vztah začal, absolvoval jsem před ní, k velké radosti mých rodičů. A jezdil jsem dolů – mohl bych to jezdit se zavřenýma očima teď – z Greenville, 385, na I-26 do Columbie. A když jsem jel zpátky, nahoru 26, myslel jsem na ni – jak krásná byla; jak moc jsem ji miloval. Nemohl jsem se dočkat, až strávím se zbytkem svého života s ní. A pak jsme měli naše první dítě a, víte, jak to jde, pokud jste rodič. První dítě přijde a jste naplněni všemi druhy emocí, ale pak jsou chvíle, kdy prostě sedíte a držíte dítě a sledujete, jak spí, a jste tichí. A vaše láska k tomuto dítěti – není způsob, jak to vyjádřit slovy, že? Prostě tiše uvažujete o plnosti emocí, o přetékající plnosti lásky a radosti, kterou máte v tom dítěti. A Bůh říká: „To je, jak jsem s tebou. To je, jak se cítím k tobě.“

A ano, jsem si vědom a nechci znepokojovat členy rady RTS. Známe, co říká naše vyznání. Říká, že „Bůh je bez vášní.“ A tak jak to srovnáme, protože to je správně? A co vyznání říká, je to, že Bůh nemusí reagovat na věci. On zná všechno, co přichází. Co to ale neříká, je to, že Bůh nemá tyto druhy, pokud bychom to mohli říct, emocí vůči nám. Protože když čtete lidi, kteří psali Westminsterské vyznání víry, jsou to oni, kteří mluví o Boží lásce a Jeho vášni a Jeho touze po svém lidu. A vše, co můžeme v tuto chvíli říct, je: „Opravdu? Jsi si jistý, Bože?“ On říká: „Ano!“

Bůh zpívá nahlas

A pak jde ještě dále v poslední části tohoto verše. Přecházíme od radosti k tichému zpěvu k tichosti nad námi k oslavě nad námi s hlasitým zpěvem. Ustupte. Vidíte, proč bychom nikdy nemohli vymyslet Boha jako tohoto? Můžete hledat vysoko a nízko ve světě. Nikdy nepotkáte zpívajícího Boha; zpívající Bůh je ten, kdo nás zachraňuje. Samé vrcholy naší poezie a milostných písní a všeho, co vyléváme, abychom vyjádřili tu největší emoci, kterou cítíme jako lidské bytosti, zcela selhává a stává se ničím víc než prachem a popelem, když přicházíme k tomuto verši a setkáváme se s Bohem, který přichází k vzbouřeným lidem jako my a zpívá! Nahlas! Protože se raduje z nás! Můžete to přijmout? Že tento svatý, trojjediný Stvořitel – Otec, Syn a Duch svatý – který vždy existoval, miluje jeden druhého jako osoby Trojice vzájemně v sobě přebývající. A to samo o sobě je tajemství, kterému nemůžeme ani porozumět. Tento Bůh zpívá!

Pojďme do mešity a zeptáme se: „Řekněte nám o svém bohu. Jediná otázka, kterou potřebujeme položit, je: ‚Zpívá on?‘“ „Ne, ne, to by bylo nevhodné.“ Dobře, pojďme do hinduistického chrámu. „Zpívají vaši bohové?“ „Ne.“ Pojďme k oltáři sekulárního postmodernismu a řekněte: „Dejte nám svého boha, náhody. Zpívá on?“ „Ne.“ Vesmír je plný zvuku a zuřivosti, která nic neznamená. Je to buď to, nebo zpěv! To je volba, před kterou stojíme všichni dnes večer. Hluší, tupí, němé, modloslužebné bohové nebo Bůh, který zpívá. Vidíte, proč evangelium není jen pravdivé, ale i nesmírně krásné? Zaujímá nás. Mluví k nejhlubším potřebám našich srdcí a nejhlubším emocím, které můžeme cítit. Není jen pravdivé; je krásné.

Zpíváme kvůli Muži bolesti

Ale nikdy nesmíme zapomenout, proč je to dobrá zpráva, proč se radujeme. Je to proto, že následujeme Toho, kdo je nazýván Mužem bolesti. Je to proto, že když Ježíš šel na kříž, nebylo více radosti a veselí. Nebylo více: „Toto je můj milovaný Syn, ve kterém mám zalíbení.“ Bitvy, které vedl jako náš mocný Hrdina, dospěly k tomu bodu na kříži, když Ježíšovy výkřiky byly setkány se svatým, majestátním, spravedlivým mlčením svého Otce. On dostal mlčení, abychom my mohli zpívat. Není cesty k zpívajícímu Bohu, pokud neprojdeme skrze křičícího Spasitele, který vytrpěl mlčení na našem místě. Tak získáváme zpívajícího Boha. A bylo to proto, že Bůh je láska, láska, že poslal svého Syna, aby křičel, že držel své mlčení, když vyléval svůj hněv na Něho. Protože po Velkém pátku věděl, že milostná píseň dosáhne svého posledního sloku, který bude trvat navždy. A to je místo, kde právě teď žijeme. Proto Bůh zpívá nad námi.

Co říkáme na to vše? Napadly mě některé důvody, proč bychom mohli mít problémy s tímto veršem. Tolikrát, když uvažujeme o Boží lásce, můžeme říct: "Ano, ale není pro mě." Znáte někdy takové pocity? "Není pro mě. Je pro všechny ostatní. Můžu se radovat z radosti jiných lidí, ale to není pro mě." Nezředěná voda. To je v kontextu, kdy Bůh říká Judě: "Budu volat lidi ze všech stran. V tomto případě to není jen pro tebe, Judu. Je to pro lidi z každého kmene, národa a jazyka. Takže je to pro tebe." No, pak můžete říct: "Ale ty nevíš, co jsem udělal. Nevíš, jak uvažuji. Nevíš ani, co si teď myslím, když mluvíš!" Bůh říká: "Co jsi udělal, co by bylo horší než to, co dělali moji lidé znovu a znovu a znovu a znovu? Byla má milost pro ně dostatečná?" Byla tato slib udělena v kontextu lidí, kteří zklamali Boha, porušili jeho zákon, utekli od něj, nenáviděli ho, proklínali ho, uctívali modly, pálili kadidlo v jeho chrámu falešným bohům? Pak je tu milost pro tebe a pro mě. Nezáleží na tom, co jsi udělal. Jeho láska je větší než tvůj hřích. Vše, co potřebuješ, je nic. Vše, co potřebuješ, je vědět, že se sám nemůžeš zachránit.

Bůh je blízko v Kristu

"Ano, ale Bůh se mi zdá vzdálený." To je těžké. Vím, jaké to je. Nesnáším, když žiji tam. Nesnáším, když cítím, že jen procházím pohyby, když vezmu svou Bible. Ano, to dělají kazatelé. Ano, někdy v neděli ráno. Cítit se vzdáleným od Boha. Ale k čemu se musíme znovu a znovu vracet v tomto verši a v předchozích verších - On je uprostřed nás. Je nám blízko v Kristu. A jeho vzdálenost není nikdy navždy, protože celý impuls tohoto zpívajícího Boha je pohybovat se směrem k zlomeným lidem jako my, směrem k hříšným lidem jako my. Nikdy nedrží vzdálenost. To ukázala inkarnace. Bůh, který se stal člověkem v Ježíši, nám ukazuje, že nikdy nedrží vzdálenost.

A tak, jak to získáme? Pojďme rychle vpřed k tomu, co řekl Ježíš v Janovi 15 kolem verše 9. „Zůstaňte v mé lásce.“ Co to znamená, Ježíši? A On nám to říká. „Pokud mě milujete, budete zachovávat mé přikázání.“ A to nás může děsit. Kromě toho verš 11 končí tímto způsobem. „Tato slova jsem vám řekl, aby má radost byla v vás a vaše radost by byla plná.“ Takže zde je to, co On říká – „zůstaňte, zachovávejte mé přikázání, radost!“ Jak to souvisí s tím, co nám říká Sofoniáš? Jak zůstaneme v této lásce Boží? Jak ji prožíváme? Ježíš říká, že uvádíme do praxe to, co nám říká. Ale – a to je důležité – musíme si vždy pamatovat, že naše neposlušnost nemění Boží lásku k nám. Ano, snižuje naši schopnost ji užívat. Když se nacházím vzdálen od Boha, mohu vás ujistit, že alespoň někdy je jedním z hlavních problémů to, že jsem se oddával hříchu; dělal jsem, co jsem chtěl. Jeho láska ke mně se nezměnila. Moje schopnost ji užívat se změnila.

A Ježíš říká: „Pokud chápete, co jsem vám říkal,“ a pokud čteme verše jako tento, co Bůh žádá od nás, když říká: „Zachovávejte mé přikázání. Poslouchejte mě“? Říká to, aby nás rozdrcel? Nebo nám říká: „Miluji vás dost, abych vás přivedl blízko a řekl vám, jak zůstat blízko, protože nechci, abyste byli daleko ode mě.“ Je to druhé, není to? „Zůstaňte blízko mě. Chodíte se mnou tímto způsobem. Nevybíhejte z cesty. Nech mě mít své rameno kolem vás,“ jakoby. Chtěli byste někdy neposlouchat Boha, který zpívá? To není tvrdý, vzdálený bůh, který stanoví svévoli pravidla a říká: „Jděte a čiňte podobně, abyste si získali mé přízeň!“ Zpívající Bůh říká: „Zůstaňte blízko. Přijďte ke mně.“ To děláme tím, že posloucháme. To je jeden způsob.

A pak odmítáme naslouchat lžím o Bohu. Odmítáme naslouchat lžím o Bohu. To nás ovlivňuje. To je jeden z hlavních Satanových plánů. Chce, abyste uvažovali o Bohu jinak, než jak říká Sofoniáš 3:17. Chce, abyste měli na mysli toho němého Boha. Chce, abyste měli na mysli toho vzdáleného Boha. Nikdy nechce, abychom uvažovali o Bohu, který zpívá. Odmítněte tomu věřit; odmítněte to přijmout. Nechte toto slovo, aby vás napravilo. Vraťte se k tomuto zaslíbení znovu a znovu. A budete říkat: „No, necítím to! Chci to cítit, ale necítím!“ Pokud to chcete, je to proto, že vám dal toto přání. Nezdařujte se na tom. Nezdařujte se na tom. Neustále se k tomu vracejte a prosíte Ho: „Bože, nech mě zažít více tvé lásky. Nech mě tě lépe poznat.“ A čekejte na Něho. Čekejte na Jeho časování. On vás přivede blízko. David řekl: „Čekal jsem na Pána,“ Psalm 40 On řekne totéž nám. Uslyší naši prosbu. A vy říkáte: „Není to pokrytectví dělat to, když to necítím?“ Ne! To je samotná podstata víry, přátelé. Je to jít k Němu, když to necítíte. To není pokrytectví; to je víra! Víra říká: „Mé pocity vzdálenosti nemají poslední slovo. Moje víra v Boha, který zpívá a miluje mě v Kristu, má poslední slovo.“

Byli jsme zpět v Jižní Karolíně na počátku června na oslavě mého táty odchodu do důchodu. Je mu 80 let a nikoho to nepřekvapilo, když na své oslavě oznámil, že přijme další práci! Tak pracuje můj táta! Ale hned když oznámil svůj odchod do důchodu, pár dní později přišel balíček poštou. A když jsem otevřel ten balíček, viděl jsem bublinkovou fólii a předtím, než jsem ji dokonce sundal, věděl jsem, co to je. Byla to fotografie. Je to jeden z mých nejcennějších majetků. Je to fotografie, která byla v mého táty kanceláři, dokud jsem si pamatoval. A je to obrázek, který byl pořízen, když jsem byl velmi mladý, pravděpodobně kolem Dorothyho věku. Můj táta byl profesorem na vysoké škole a bylo léto, byli jsme na nějaké párty – byl děkanem svého oddělení a najali nového člena fakulty a byla tam nějaká párty. A zřejmě se stalo, že jsem opět, k nikoho překvapení, vzal extra sušienku. A jeden z rodičů tam dal ruce na mě a vykřikl na mě. A to prostě není něco, co byste dělali s jedním z mého táty synů! A udělal jsem, co si myslím, že by udělal jakýkoli dvouletý chlapec. Utekl jsem k mému tátovi a někdo náhodou měl fotoaparát a zachytil obrázek mě s proudy slz na obličeji s mého táty rukama kolem mě a největší úsměv, jaký jste kdy viděl. A od té doby, co jsem byl malý chlapec, mi ten obrázek říká: „Tvůj otec tě miluje. Bez ohledu na to, co děláš, bez ohledu na to, jak daleko se dostaneš, raduje se z toho, že ti prokáže lásku.“

A co Bůh pro nás dnes udělal, je nám dal obrázek, který nám říká: „Miluji své děti a raduji se z nich.“ A pouze v Bibli najdeme tohoto Boha a je to jediný obrázek Boha, který pro nás změní všechno. Pojďme se pomodlit.

Otcovi, zpívali jsme dnes ráno o chudém, koktavém, špatně mluvícím jazyku. A cítím to teď velmi intenzivně, Pane. Prosím, prosím, nedopusť, aby velikost, nádhera, sláva tohoto verše byla ztracena kvůli slabému vysvětlení. Ó Pane, otevři naše oči pro slávu tvé lásky, její neomezenost, její svobodu, její obrovskost. Nechtěj, aby nás to změnilo, prosíme. Ve jménu Jezukristově, amen.