Zjevení - jeho role a výsledek

Role a výsledek Zjevení

Dr. Neil Neilson

Po dobu téměř 34 let našeho manželství — a dokonce i pár let předtím — píšu pro svou ženu báseň na den svatého Valentýna.

Nevzrušujte se.

Každá z nich byla na téma mé lásky k ní, kdy jsem různými tématy, formami a náladami zaznamenával roky našeho manželství. Některé byly vážné, některé vtipné. Ale jedno bylo společné pro všechny: je to opravdu špatná poezie.

A tady je verze letošní, kterou uvidí poprvé až v úterý večer. Vy ji nevidíte. A když ji uvidí, tak laskavě odloží svůj skutečný poetický smysl. Je skvělá básnířka — skutečná básnířka — a bude se jí líbit a ocení ji. A s trochu ironickým tónem v hlasu ji dokonce analyzuje, jako by to, co jsem napsal, bylo hodno jakési Shakespearovské pozornosti.

A to nás přivádí k žalmu 19, o kterém C. S. Lewis napsal:

„Považuji to za největší báseň v žaltáři a jednu z největších lyrických básní na světě.“

Jinými slovy, je lepší než moje.

Je zde tolik skutečné literární kvality, zejména charakteristické prvky hebrejské poezie: rytmus, paralelní struktury významu a provokativní metafory a srovnání. Jak Lewis také poznamenává, tyto charakteristické prvky jsou v Boží prozřetelnosti schopny přežít překlad do jiných jazyků — na rozdíl od rýmy, kterou je téměř nemožné přeložit. A tak i v angličtině můžeme ocenit grandeur a krásu této básně.

Pokud máte zájem dále prozkoumat literární a poetické kvality žalmů, doporučuji C. S. Lewisovy Rozjemy o žálmech a také Lelanda Rykena Slova rozkoše: Literární úvod do Bible. Měl bych dodat, že Dr. Ryken sloužil jako literární konzultant během procesu překladu English Standard Version Bible, kterou, věřím, máte dnes ráno v rukou.

Ale Žalm 19 není pouze velkolepým kusem poetického umění. Je také žalmem, který představuje Božímu lidu způsob, jak uchopit velikost a krásu Jeho zjevení o Sobě - jak v přírodě, tak ve Světém Písmu - a pak nám ukazuje, jaká by měla být naše správná odpověď na takovou velikou pravdu.

Tento poklad, jak uvidíte, je krásně rozložen - a jsem vděčný za to, jak je uspořádán v našem bulletinu ráno - přichází v částech.

Verše 1-6 rozkládají to, co se běžně nazývá Božím obecným zjevením.

Verše 7-11 rozkládají to, co se běžně nazývá Božím zvláštním zjevením.

Verše 12-14 rozkládají mocné, spasitelné, posvěcující účinky, které Bůh zamýšlí pro nás jako výsledek toho zjevení.

Zde je počáteční prohlášení o melodické linii žalmu, abyste mohli následovat, když posloucháte:

Studium a potěšení z Božího obecného zjevení správně vybízí ke studiu a potěšení z Božího zvláštního zjevení - a obojí správně vybízí, nakonec, k potěšení z evangelia a k evangeliu plodům v našich životech.

Zde se učíme, jak Bůh zamýšlí, aby Jeho svět a Jeho Slovo vedly nás nakonec k vykoupení.

Nejprve tedy v verších 1-6 mluví žalmista o Božím beze slovním svědectví v a skrze Jeho stvoření. To se běžně nazývá obecné zjevení - někdy se nazývá "kniha světa". A hlavní myšlenka žalmisty je, že nebe a, podle implikace, všechny stvořené věci, svědčí o svém Stvořiteli.

Jak řekl James Boice, dlouholetý pastor v Tenth Presbyterian ve Philadelphii: kniha světa poskytuje zjevení Boží existence a moci tak velké, že by mělo vést každou lidskou bytost na tváři země k hledání Boha, k poděkování Jemu za to, že je přivedl do existence, a k uctívání Ho.

Tato sláva Boží není to, co bychom mohli nazvat morální slávou. Všimnete si, že jméno Boha zde v hebrejštině je El, velmi obecný název znamenající Bůh, Stvořitel. A sláva zde není morální slávou — Jeho atributy, jako spravedlnost, milosrdenství, láska, dobrota, milost. Odkazuje spíše na Jeho existenci, majestát a moc při stvoření všeho, co existuje. Pěkně jsme o tom zpívali ráno.

V Římanům 1 říká Pavel, že sláva Božího stvoření nejen inspiruje uctívání Jeho úžasného majestátu, ale je dostupná každému lidskému bytosti na tváři země. Jeho věčná moc a božská povaha byly jasně viděny, neboť jsou chápány z toho, co bylo stvořeno, takže lidé jsou bez výmluvy. Tento nádherný pohled na Boží slávu ve stvoření právem inspiruje uctívání a úžas — a právem přináší odsouzení pro ty, kteří odmítají uznat Stvořitele.

Zajímavé je, že pro ty z nás, kteří se podílíme na vzdělávání — zejména křesťanském vzdělávání — mají verše 1–6 úžasné důsledky pro to, co děláme ve třídě napříč obory. Zde se učíme, že příroda je hodna studia; že je krásná, pozorovatelná, pochopitelná. nejsme uvězněni uvnitř subjektivity našich vlastních myslí. Můžeme pozorovat vzory, pravidelnost, řád. Můžeme je měřit. Můžeme identifikovat kauzální interakce. Můžeme vyvodit závěry o tom, jak naše úsilí může ovlivnit to, co existuje, pro dobro nebo pro zlo.

Příroda mluví neustále — den a noc. Mluví univerzálně — jde až na konec země. Není jediného lidského bytosti nikde, který by neměl toto bezslovní svědectví o Bohu přímo před očima.

Nakonec tento žalm povzbuzuje nejen ke studiu astronomie, které se zdá být konkrétním odkazem zde, ale ke všem kapitolám „knihy světa“. Vidíme matematiku a fyziku - měření, výpočty, vzory, řád. A již jsme si všimli formy tohoto žalmu: je to poezie, velkolepé vysoké literární umění s metaforou, srovnáním, lyrickou formou a rytmem.

Příroda mluví. Líbí se mi řádek: slunce je jako ženich vycházející ze své komnaty.

A pokud si všimnete ve svých Biblích, úvod říká: „Předákovi“ - to je zamýšleno jako žalm pro zpěv.

Je zde také potvrzení hudebního umění. Jinými slovy, v nejširším smyslu, to, co máme v těchto prvních šesti verších, není pouze pověření k uctívání velkého Stvořitele vesmíru, ale potvrzení - slavné potvrzení, věřím - všech našich povolání, všech našich povolání, která mají jako své suroviny látku stvořeného světa Božího. A uvědomění si takového daru, takového stvoření ve všem jeho řádu a užitečnosti a rozmanitosti, by mělo každého přimět k chvále Stvořitele.

Když tedy zítra ráno půjdete do práce - nebo dokonce když sedíte zde ráno - rozhlédněte se kolem. Všechno, co vidíte, volá o slávě Boží. Ať jste v podnikání nebo medicíně nebo právu nebo výrobě nebo dokonce v duchovní službě, ať jsou jakékoli materiály a nástroje vašeho řemesla, ať jsou jakékoli zásady, které řídí jejich správné použití, ať jsou jakékoli výhody a plody vašeho povolání - to vše vypovídá o slávě Boží. A jak Římanům 1 říká znovu, ignorujeme tu slávu na naše nebezpečí. Jaký to je oslavování vznešenosti a krásy světa a všeho, co je v něm.

Ale žalmista se tam nezastaví, protože ten obraz Božího zjevení ještě není úplný. Bůh se zjevuje nejen v beze slovného svědectví své stvoření, ale také — a mnohem konkrétněji a hluboce — ve svém Slovu, svém plném svědectví, Písmu. Takže za druhé, v verších 7–11, žalmista mluví o Božím písemném svědectví v Písmu, často nazývaném zvláštní zjevení, někdy označovaném jako „kniha Slova“.

Nyní přechod od verše 6 k verši 7 — všimli jste si, že jsem se zastavil — se někomu zdál tak prudký, že usuzují, že tyto dva žalmy musely původně být dva samostatné žalmy, uměle spojené. Ve skutečnosti si myslím, že je to důkaz toho, že žalmista chápal, že tyto dva předměty — kniha světa a kniha Slova — jsou neoddělitelně a úzce propojeny.

Poslechněte si, jak C. S. Lewis popisuje toto spojení v termínech poetiky žalmu. Je to poměrně dlouhá citace, ale stojí za to ji vyslechnout. Lewis píše:

Nejprve si myslí na oblohu, jak den za dnem tam vidíme nádheru jejího Stvořitele. Pak si myslí na slunce — radostnou svatební slavnost jeho vzestupu, nepředstavitelnou rychlost jeho denní cesty od východu k západu; nakonec na jeho teplo, ne na mírné teplo našeho klimatu, ale na bezoblačné, oslepující, tyranské paprsky, které bijí do kopců, prohledávají každou skulinu. Klíčová fráze, na které celé báseň závisí, je „není nic skryto před teplem jeho“. Proniká všude svým silným, čistým žárem. A pak najednou, v sedmém verši, mluví o něčem jiném, co mu nezdá se být něčím jiným, protože je to podobné všepenetrujícímu, všedetekujícímu slunnému záření. Zákon je neposkvrněný, čistý a věčný — světelný, přísný, dezinfekční, vítězný. Jako když cítí slunce, snad v poušti, prohledávající ho v každém zákoutí stínu, kde se snažil skrýt před ním, tak cítí zákon, prohledávající všechna skrytá místa jeho duše.

A samozřejmě je Lewis zde na pevné biblické půdě. Pamatujete si ona slova z Hebrejům 4: Slovo Boží je živé a účinné, ostřejší než jakýkoli dvousečný meč… rozeznává myšlenky a úmysly srdce. A žádné stvoření není skryto před jeho zrakem. Fyzické slunce se svým pronikavým světlem a spalujícím teplem mocně poukazuje na ještě více — nekonečně více — pronikavé, bílé, soudící a spasitelné světlo písemného Slova Božího.

Je zajímavé: Zmínil jsem dříve, že jméno Boha v verších 1–6 je El, nejobecnější jméno, znamenající Stvořitel. Ale zde, v verši 7, se jméno Boha mění. Je to nyní Jahve — Bůh, který činí a plní sliby, mluvící Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův a Davidův. A tento Pán, Jahve Bůh, skutečně promluvil. Promluvil slovy, která byla zaznamenána pro nás ve Svátých Písmech, zapsána, aby všechny generace a všechny národy a všechny jazykové skupiny ve všech dobách a místech měly toto slovní svědectví, které mohou držet ve svých rukou.

Můžete vědět, že poprvé, kdy nějaký lidský bytosti zapsal Boží slova — pokud vím — bylo v Deuteronomiu 31, kde Mojžíš a lid se chystají vstoupit do země zaslíbené a Mojžíš předává vedení Jozuovi. A čteme v Deuteronomiu 31:9 tato slova: Tehdy Mojžíš zapsal tento zákon. Tato slova mohou snadno přejet, ale jsou obrovská, měnová slova. Lidé, kteří slyšeli Boha jenom slyšitelně, by nyní mohli slyšet po generace přicházející právě slova Boha — dokonce až k nám.

Všimněte si, jak je toto Slovo—tyto vyslovená slova Boží—popisováno. Nejprve podstatná jména: zákon, nařízení, předpisy, přikázání, bázeň, ustanovení. To vše společně tvoří ucelené pochopení Božího slova k nám v Písmu. Zatímco poznání knihy světa vyžaduje úžas a dík za jeho majestát, kniha Slova—zákon, přikázání, bázeň—vyžaduje mravní a duchovní odpověď. Máme jej uctívat. Máme se jej bát. Máme jej poslouchat.

Všimněte si přídavných jmen: dokonalý, jistý, správný, čistý, pravdivý. Naprostá dokonalost Božího zjevení. Naprostá pravda. Ani jeden šev lži nebo omylu po celou dobu.

A pak si všimněte slovesných frází popisujících ovoce Božího Slova: oživuje duši. Dává moudrost jednoduchým. Dává radost srdci a světlo očím. Trvá navěky. Varuje nás a přináší velké odměny.

Kniha světa—s veškerou svou nádherou a krásou a divem a bohatstvím a užitečností—nemůže poskytnout takové uspokojení a radosti a požehnání jako tato.

Žalmista nás nabádá, abychom viděli všechno naše zapojení do světa—naše studium, naši práci, naša povolání, naše potěšení—abychom to viděli v kontextu jeho zjeveného Slova, které je více žádoucí než zlato, sladší než nejsladší med.

I když jsou naše povolání úžasná, zajímavá a produktivní, jsou neúplná, neospravedlňující a nakonec neuspokojující bez zvláštního zjevení Písma. Ve skutečnosti celé Písmo jasně říká, že nakonec nemůžeme pochopit svět kolem nás bez Božího písemného Slova, které nám umožňuje vidět vše ve světle Božího srdce pro jeho stvoření a jeho konečný záměr vykoupit a smířit vše k sobě samému.

A dovolte mi, abych krátce řekl: toto je jedna z pravd Písma, která mě naplňuje vzrušením, když rozjímám o tom, co přijde dál pro mě. Protože v místech, kde je evangelium mocné, kde církev roste, kde populační a ekonomický růst exploduje — v místech jako Indonésie a Indie, a brzy Kambodža a Laos — se objevuje rozvíjející se hnutí v křesťanském vzdělávání. Církevní vůdci tam hledají, aby pravdy evangelia a rámec Písma zapojili do každého koutu a skuliny toho, jak lidé přemýšlejí o všem.

Ve skutečnosti mi říkají, že milují historii této země, kde před staletími byly založeny univerzity a vysoké školy a byly založeny na rámci Písma. A myslím, že můžeme spravedlivě říci, že učení v tomto kontextu dalo vzniknout tolika požehnáním naší kultury. Také si myslím, že je spravedlivé říci, že jsme v nebezpečí v této zemi, že ignorujeme nebo zapomeneme na tuto historii — nebo ji považujeme za samozřejmost. Ne tak v Indonésii, kde je hlad po důkladně biblickém křesťanském vzdělávání, spojeném s populačním růstem a ekonomickým růstem. O tom budu mluvit více později.

Ale hlavní bod je tento: pokud kniha světa správně inspiruje uctívání Stvořitele Boha kvůli tomu, co učinil, o kolik více by kniha Slova měla v nás vzbuzovat div a pokoru a uctívání a poslušnost a svatost a radost. El je Jehova.

A pokud máte rádi Boží stvoření ve všech jeho formách a projevech — pokud máte rádi přírodu a práci na zahradě, pokud máte rádi svůj domov a svou práci a svou rodinu a své věci — pak byste měli, spravedlivě, běžet k těmto příležitostem a kontextům, kde můžete slyšet tohoto Stvořitele Boha skutečně mluvit slovy, které my můžeme rozumět.

Bůh promluvil. A Bůh promlouvá. A já chci jen říct: jak se opovažujeme my, jako Boží lidé, být spokojeni se svědectvím stvoření bez slov — jak úžasné je — když máme toto plné svědectví slova, které podle Jakuba 1 může spasit naše duše.

Ale ještě nejsme na konci příběhu žalmu. Neboť Bůh zamýšlí, aby všechna Jeho zjevení — jak obecné, tak zvláštní — vedla nás někam. A tak se obracíme k veršům 12–14, kde žalobce hovoří o konečném cíli všeho toho. Proč kniha světa nakonec? Proč kniha Slova?

Neboť v Božím plánu obecné zjevení není samoúčelné. Je to slavná věc — dobrá a užitečná při vedení každého člověka, který ji nezamyšleně nepopírá, k uznání a uctívání Boha jako Stvořitele. Ale nestačí pouze oslavovat Boží stvořitelské dary a naše povolání.

A v Božím plánu není ani zvláštní zjevení samoúčelné. Bible — Boží inspirované, vydechované Slovo — i když je nezbytná a podstatná pro pravou víru a učednictví, má nakonec vést nás, skrze Božího Ducha, k pokání a víře a svatosti a důvěře.

Můžeme se stát vynikajícími znalci Bible. Můžeme ji studovat, znát ji, dokonce si ji užívat od začátku do konce — a přesto minout Boží záměr pro nás. Můžeme se stát jako ti v Janu 5:39, o nichž Ježíš říká: „Vy vyhledáváte Písma, protože si myslíte, že v nich máte věčný život; a jsou to ona, která svědčí o mně, ale vy nechtíte přijít ke mně, abyste měli život.“

A tak přicházíme k veršům 12–14:

"Kdo může rozeznat své chyby? Osvoboď mě od skrytých vin. Zadrž svého služebníka také od domýšlivých hříchů; nechtěj, aby měli nadvládu nade mnou. Pak budu bezúhonný a nevinný z velkého přestoupení."

Zde vidíme odpověď, kterou Bůh požaduje. Můj dobrý přítel Don Carson to říká takto: zde je to, co Bůh požaduje od obecného zjevení a zvláštního zjevení. Carson píše, že Bůh požaduje více než úžas před transcendentní mocí, více než osobní potěšení z osobního, mluvícího Boha. Přiměřená odpověď je pokání a víra a horlivá modlitba, aby Bůh sám nás očistil zevnitř a učinil naše slova a myšlenky příjemnými v jeho očích.

Pokání z ukryté viny — těch, které jsou tak hluboko pohřbeny, že si možná ani nejsme vědomi jejich existence.

Pokání z projevů vzpoury — těch úmyslných aktů vzdoru proti Božím očekáváním.

A nejen pokání, ale také modlitba za Boží ochranu: Zadrž svého služebníka od projevů vzpoury; nechtěj, aby měli nado mnou vládu.

To je však více než modlitba o pokání, více než modlitba za ochranu tváří v tvář pokušení. Věřím, že se jedná o modlitbu spásné víry, protože David se modlí velmi zvláštní frázi: Osvědč mě nevinným... pak budu bezúhonný a nevinný z velikého přestoupení.

Co může udělat Davida nevinným a bezúhonným? Co může udělat nás nevinnými a bezúhonnými? Ne naše skutečná nevinnost — nejsme skutečně nevinnými. David to dobře věděl. Přečtěte si Žalmy 32. Přečtěte si Žalmy 51. Nežádá nevinnost jako základ své přijatelnosti před Bohem. Prosí o Boží prohlášení.

Osvědč mě nevinným, volá — a pouze tehdy budu nevinným.

Co je to? Věřím, že zde, skrytý po mnoho staletí před příchodem Ježíše na zem, je slavný ukazatel na to, co Bible nazývá evangeliem — dobrou zprávou o tom, jak Bůh milosrdně a laskavě odpouští a vykoupí.

Dle knihy světa chápeme, že On je suverénním Stvořitelem.

Skrze knihu Božího Slova rozumíme, že On je svatý a spravedlivý — a že v příšerném kontrastu my, stejně jako David, jsme vzbouřenci, kteří se v našich srdcích staví proti Bohu. Jsme bezbranní a beznadějní, neschopní se sami zachránit z našeho zatraceného postavení.

A tak David se vrhá na slitování Boží — Bůh, který ve svém slitování volí netrestat Davida ani nás podle našich hříchů, nýbrž odpouští, prohlásí Davida a nás za nevinné. Ne proto, že jsme nevinní, ale proto, že Bůh volí hledět na smrt svého vlastního Syna, Jezukrista — kterého David viděl pouze ve stínu, a my nyní vidíme jasně — jehož smrt oslavujeme společně, když přijímáme Pánovu Večeři.

Ježíš, jediný spravedlivý, jediný, kdo byl někdy skutečně nevinný a bezúhonný, zemřel na našem místě jako náš zástupce — nevinný za vinné, bezúhonný za hodné odsouzení — a zaplatil cenu za naši vzpouru proti našemu svatému Bohu. A Bůh přijímá tuto platbu. Na základě zásluh Ježíšovy smrti nás prohlašuje za nevinné a bezúhonné před sebou.

Byl jste si vědom, že Žalm 19 prohlašuje ospravedlnění pouze skrze víru? Jaká sláva.

Ale ani to není konec. Žalm končí tím krásným, známým veršem:

"Nechť jsou slova mých úst a rozmyšlení mého srdce přijatelná v tvém oku, ó Hospodine, můj skála a můj Vykupitel."

David ví, že je odpuštěn Božím milostivým prohlášením. Nyní se modlí, aby jeho ústa a jeho srdce — vše, co říká a dokonce i vše, co myslí a cítí — byly přijatelné a příjemné Bohu. Jinými slovy, modlí se, aby Bůh, který ospravedlňuje, také posvěcoval. Je to skutečně 1. Jan 1:9: Pokud vyznáváme své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od všech neprávostí.

Jakou jinou odpověď můžeme nabídnout takovému spasitelnému Bohu, který nás vysvobodil z naší bezbranné a beznadějné situace, než odpovědět životy poháněnými evangeliem, poháněnými Jeho milostí — životy poslušnosti a snahy o svatost v každém aspektu našeho života?

A tak máme celý pohyb tohoto žalmu:

Pokud se těšíme ze slovního svědectví Boha v obecném zjevení, o kolik více bychom se měli těšit ze slovního svědectví Boha ve zvláštním zjevení? Naše zapojení do Božího světa by nás mělo přimět k tomu, abychom běželi k Božímu slovu, kde slyšíme Boha mluvit.

Ale pak, pokud se těšíme ze slovního svědectví Boha ve zvláštním zjevení, o kolik více bychom měli — dokonce i ráno — otevřít se Jeho usvědčující, odpouštějící, ospravedlňující a posvěcující práci? Pokorní a kajícní, jako David, bychom měli běžet k Němu, aby vykonal tuto práci v nás — ne jednou provždy, jako bychom to už dávno vyřídili, ale neustále se radovat z dobré zprávy o Božím prohlášení naší neviny, uchopit Ježíšovu smrt jako základ pro toto prohlášení a sledovat evangeliem poháněnou svatost a poslušnost Tomu, kdo je naším pevným Skálou a požehnaným Vykupitelem.

Takže, bratři a sestry, těšte se z Božího světa a povolání, která vám dal, abyste je naplnili. Lepší je, těšte se z Božího slova a všeho, co nám tam říká o Sobě a svých vykupitelských záměrech. Ale nejlépe ze všeho následujte cestu žalmu 19 — následujte knihu světa a knihu slova až k evangeliu: dobré zprávě, že Bůh odpouští hříšníky, protože Ježíš zemřel na kříži, a dobré zprávě, že díky tomuto evangeliu můžeme mluvit, myslet a žít přijatelně v Jeho očích.

Ta trajektorie — ta logika knihy světa, knihy slova, ospravedlnění a posvěcení — může být koncem melodické linie žalmu 19, ale není koncem melodické linie Božích vykupitelských záměrů pro Jeho stvoření a pro vás.

A na závěr zazpíváme hymnus, který popisuje konečný cíl tohoto velkého Božského záměru - zjevit Sebe, abychom Ho mohli poznat, být odpuštěni a chodit v posvěceném životě před Ním. Uslyšíte to tak krásně v posledním verši:

"Dokonči tedy své nové stvoření; čistí a bez poskvrny bud'te. Dovol, abychom viděli tvou velikou spásu dokonale obnovenu v Tobě; proměněni z oslavy v oslavu…. Jednomu Jezukristu náleží sláva a chvála."

Niel Nielson je prezidentem Covenant College v Lookout Mountain, GA.

Tento článek je založen na doslovném přepisu kázání Dr. Nielsona. Byl lehce upraven Copilotem a také teologickým týmem v Third Millennium Ministries.