Budování na skále

Od Wileyho Lowryho

Pokud byste se podívali ve svých bibliích na Skutky kapitolu 9; najdete ji na straně 918 ve vašich lavicových bibliích. Pokud jste zde často, slyšeli jste, že opakujeme často první otázku a odpověď na Westminsterský kratší katechismus. A opravdu je to úžasně jasné a užitečné shrnutí účelu života. „Hlavním cílem člověka je oslavovat Boha a užívat si ho navěky.“ Pokud bych mohl přidat jednu věc – a jsem si jistý, že muži sedící v jeruzalémské komoře ve Westminsterské assembleji by byli velmi dychtiví slyšet, co mám říct! Ale pokud bych mohl přidat jednu věc, řekl bych toto. Hlavním cílem člověka je oslavovat Boha a užívat si ho spolu navěky. A důvod, proč to říkám, je ten, že církev je ústředním bodem Božích záměrů pro jeho lid. A co vidíme ve Skutcích kapitole 9, verši 31, je, že církev byla budována na Kristu. A jak byla budována na Kristu, chodili „v bázni Pána a v pohodlí Ducha svatého.“ Vidíte, oslavovali Boha a užívali si ho spolu.

Takže s tím na mysli, pojďme k němu v modlitbě a pak si to přečteme právě večer.

Otče náš, žádáme, abys nám dal bázeň Pána a dal nám pohodlí Ducha svatého, stejně jako čteme tento verš a studujeme ho večer. A když půjdeme odtud, abychom vyšli oslavovat Tebe a užívat si Tebe spolu navěky. Modlíme se tyto věci v Kristově jménu, amen.

Skutky 9, jen jeden verš; verš 31:

„Takže církev po celé Judsko, Galileji a Samaří měla pokoj a byla budována. A chůze v bázni Pána a v pohodlí Ducha svatého, rozmnožovala se.“

Tráva uvadá a květy padají, ale slovo našeho Boha trvá navěky.

Chci, abychom tuto verš studovali ze dvou hledisek dnes večer. První je – zbudováno. A druhé je – rozšířeno. Zbudováno a rozšířeno. Většinu času strávíme u prvního bodu a tam začneme, se zbudováním.

Zbudováno

Písmo říká, že „církev po celé Judeji, Galileji a Samaří měla pokoj a byla zbudována“. Jinak řečeno, byla povýšena. Byla posílena. Síla církve je velmi důležitá. Církev je tělo Kristovo; je nevěstou Kristovou. Je stádem dobrého pastýře. Byla shromážděna podle věčného plánu Božího, zajištěna proléváním drahokráté krve Kristovy, a je řízena vzkříšeným a vítězným Pánem Jezukristem. Je bezpečné říci, že růst a síla církve závisí na Kristu.

A v této verši si myslím, že vidíme tři věci, tři způsoby, kterými je Kristus tím, na kom je církev zbudována. Tři způsoby, kterými je církev postavena na Kristu. Jedno je, že církev je postavena na Kristově příkazu. Vidíme také, že církev je zbudována jako Kristova církev. A pak také vidíme, že je zbudována Kristovou oddaností. Podívejme se na tyto tři věci.

Zbudováno na Kristově příkazu

Za prvé vidíme, že církev je budována v naplnění a v poslušnosti Kristovu příkazu. Jedna z věcí, která tento verš vyniká v knize Skutků, je, že slouží jako shrnutí. Je to shrnutí všeho, co předcházelo v knize Skutků, ale je také přechodným veršem. Takže nás připravuje k tomu, abychom věděli, co se bude dít v zbytku této knihy Skutků. A jako shrnutí nám verš 31 říká, že církev po celé Judě, Galileji a Samaří byla budována. Nyní tím, že zmiňuje tato tři místa, jsme konkrétně vázáni na samotný účel a pořádek a osnovu knihy Skutků. Protože vidíte, kde začíná kniha Skutků? Kniha Skutků začíná v Jeruzalémě a začíná s Ježíšem a On říká svým učedníkům, aby čekali v Jeruzalémě, aby čekali na příchod Božího zaslíbení, příchod Ducha svatého. A pak těsně před svým vstupem do nebe Ježíš říká toto svým učedníkům. Říká: „Dostanete moc, až na vás přijde Duch svatý, a budete mými svědky v Jeruzalémě a v celé Judě a v Samaří a až po konec země.“ Kniha Skutků začíná s Ježíšem v Jeruzalémě. Končí s Pavlem v Římě. A sleduje tuto linii míst, které Ježíš dává svým učedníkům – Jeruzalém, Judea, Samaří a až po konec země.

„Na tomto kameni“

A tak v verši 31 nacházíme, že jak se šíří zvěst o Ježíšově vzkříšení, církev je budována v míru – kde? „V celé Judě, Galileji a Samaří.“ Je to přesně tak, jak Ježíš přikázal, právě tak, jak Ježíš přikázal, tak církev rostla a byla posilována. Vidíte, co Kristus přikazuje, to také dává. Když pověřuje své učedníky, své následovníky, aby byli svědky a aby činili učedníky, on splní, co přikázal. On způsobí a dá ovoce z jejich práce pro něj, protože to je Boží plán a to je Boží dílo. Vzpomínáte si v evangeliích, když Petr vyznává, že Ježíš je Kristus – a co říká Ježíš Petrovi? Říká: „Na tomto kameni,“ tomto vyznání Ježíše jako Krista, „Na tomto kameni zbuduji svou církev a brány pekla nezmohou se proti ní.“ A byla intenzivní perzekuce a protivenství proti církvi v době knihy Skutků. A učedníci, apoštolové, byli uvrženi do vězení. Byli obviněni, aby nemluvili o Ježíšovi. Čteme o Štěpánovi a o tom, jak byl falešně obviněn a ukamenován; první mučedník v rané církvi. Čteme o tom, že ještě v předchozí kapitole to byl Saul, který se stal Pavlem – on devastoval církev.

Ale pokud bychom mohli poselství Skutků shrnout do několika málo slov, mohli bychom říci, že je to svědectví o vzkříšení s mocí a s pronásledováním. A to je to, co nacházíme – že jak poselství evangelia, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých, jde ven a mocí Ducha svatého se církev rozmnožuje a roste a buduje a posiluje se v naplnění Kristova příkazu a tváří v tvář intenzivnímu pronásledování. Nyní bychom mohli vyvodit několik lekcí z toho, jen z tohoto jednoho bodu, protože žijeme v kultuře, ve které je téměř vším proti způsobům Božím; je proti Boží pravdě. Vidíme akty terorismu, které jsou téměř týdenní realitou, a to zatěžuje stále více lidem mysl. A přesto, co vidíme zde v tomto odstavci? Že i když se církev zdá, že stojí na nejistém základě, potřebuje aktualizaci, skutečná potřeba je reforma; skutečná potřeba je návrat k poselství o vzkříšení a k závislosti na Duchu svatém, vědouc, že je to způsob, jakým Kristus buduje a posiluje svou církev.

Je to také povzbudení pro nás. Možná někteří z vás přemýšlejí, zda se vyplatí zavázat se církvi? Stojí to za to sloužit a dávat a učinit se zranitelným v životě kongregace? Možná někteří z vás slouží v církvi po mnoho let; jste unaveni? Možná to už není prioritou, jaká bývala? Co vidíme zde, je že růst církve, síla církve, je Kristův příkaz. Je to Boží plán a Bůh dovede svou práci k dokončení, k naplnění, do konce času, pro slávu Kristovu a pro dobro jeho lidu. Tento verš nám říká: „Podívejte se, co Bůh dělá pro svou církev, s svou církví. Dává, co přikazuje.“ Očekávejte to! Modlete se za to. Čkejte na to. A zavázejte se jeho církvi.

Built Up as Christ’s Church

Pozn.: překlad "Built Up as Christ’s Church" ponechávám bez překladu, neboť se jedná o název, který může být v originále dále zpracován. Pokud má být přeložen, navrhuji "Vybudovaná jako Kristova církev".

To nás vede k druhé věci. Čí je církev? Je to Kristova církev! To je Kristova církev, která je budována. Kristus je hlavou církve a existuje jedna církev; jedna církev s pokojem a jednotou v Kristu. Podívejte se zpět na verš tam, verš 31. Podívejte se, co říká. Říká: „Tak měla církev,“ církev v jednotném čísle, „pokoj a byla budována.“ Je to jedna církev, i když je na mnoha místech. Je v Judei, Galileji a Samaří, ale přesto je to jedna církev. Ve skutečnosti, kdybychom měli přeložit to slovo „po celém“, kde se říká „po celém“, mohli bychom říct „v celém“. Takže byste mohli říct, že je to církev „v celém Judei, Galileji a Samaří“. A to slovo v řečtině je vlastně stejné slovo, odkud pochází slovo „katolická“. To je to, co vyznáváme nebo испověдуем, když říkáme Apoštolské vyznání víry a říkáme, že věříme v „svatou katolickou církev“. Neříkáme, že věříme v římskokatolickou církev, ale že věříme v jednu univerzální církev, světovou církev Kristovu. Potvrzujeme naši víru a náš závazek k tomu. Církev, která se skládá z věřících z každého národa, každého kmene, každého jazyka, každého lidu.

Jedna Církev V Kristu Ježíši

To se modlil Ježíš před svou ukřižováním. Modlil se se svými učedníky, aby „všichni, kteří věří v něho, byli jedno, stejně jako on a Otec jsou jedno“. To je to, k čemu Ježíš pověřil své učedníky na konci Matouše, když říká: „Jděte a čiňte učedníky ze všech národů“. A co najdeme v knize Zjevení? Smíšený dav, který nikdo nemůže spočítat, který je před trůnem a uctívá Beránka, uctívá Krista. To je Boží slib, který sahá až k jeho slibu Abrahamovi, že skrze Abrahamovo potomstvo budou požehnány všechny rodiny země. Je to jedna církev a je v Kristu Ježíši. A vidíme začátek této jednoty právě zde v knize Skutků v 31. verši 9. kapitoly, kdy ti z Judska, Galileje a Samaří jsou spojeni a užívají si pokoj a užívají si vzdělávání, budování.

Překonávání překážek

A již v této fázi knihy Skutků církev překonala velké překážky. Víte, když vezmete ty tři slova: „Judea, Galilea a Samaří“, je v těch třech slovech komplikovaná a znepokojující historie. Je tam modlářství, občanská válka, nenávist, vyhnanství, předsudky, světskost, sebepravost. Judea bylo místo, kde stál chrám, kde žila náboženská elita a kde sídlila. Galilea byla židovská oblast, ale byla více ovlivněna a ovlivňována kulturními vlivy římské a řecké kultury. Samaří bylo mezi nimi a jeho obyvatelé nebyli čistého židovského původu a následovali odlišné náboženské praktiky. A Židé nenáviděli Samaritány. Je nám řečeno, že ti z Galileje, když šli dolů do Judeje, přecházeli řeku Jordán, aby obešli oblast Samaří. Nechtěli přijít do styku s těmito lidmi. A občas vypuklo mezi těmito skupinami intenzivní násilí. Ale zde je řečeno, že v těchto místech byla jedna církev a tato církev měla mír a byla vzdělávána. Nebyla pouze svobodná od opozice; byl mezi nimi mír. Byl mír mezi těmito lidmi, kteří dříve byli v nepřátelství s Bohem a nyní byli smířeni s Otcem a obdrželi dar věčného života v Jezukristu, dar Ducha svatého. Byli to lidé, kteří byli v nepřátelství jeden s druhým, a nyní se společně radují z radosti, víry a společenství. A to slovo pro „církev“, které zde máme, znamená doslova „vyvolané“. Byli „vyvoláni“ ze svých bývalých cest a ze svých různých původů, aby přišli do jedné církve, jednoho těla, jednoho lidu pro slávu Kristovu.

A snad nejzřejmějším příkladem této radikální proměny, kterou tito lidé zažívají, je proměna, ke které došlo u Saula, respektive Pavla. Tady byl muž, dříve v této kapitole, tady je muž, který byl hlavním pronásledovatelem a utlačitelem církve, a nyní je přiveden do církve, do společenství svatých. A nejenže už není pronásledovatelem, ale nyní je jedním z hlavních nástrojů pro budování církve. To je radikální proměna, ke které dochází zde v této kapitole, v tomto verši, o kterém se nám říká. Růst církve přináší mír mezi těmi, kteří jsou různorodí a rozdělení. Proč je to důležité? Proč je důležité mít jednotu uprostřed této různorodosti? Protože nic jiného to nemůže udělat; pouze Kristus to dokáže. Děje se to pouze v Kristově církvi, a tak to přináší slávu Kristovu jménu. A my to vidíme přímo zde v tomto verši.

Budována Kristovou oddaností

Třetí věc, kterou vidíme o tom, jak je církev budována na Kristu, je tento popis života, který byl užíván mezi věřícími. Vidíme zde Kristovu neustálou oddanost, Jeho službu církvi. Církev je budována Kristovou oddaností jim. Verš nám říká, že „chodili v bázni Pána a v pohodlí Ducha svatého“. Nyní přemýšlejte o charakteristikách Ježíšovy služby. Jaké byly aspekty Kristovy služby? No, můžete identifikovat právě tyto dvě charakteristiky, ne? Protože všechno, co Ježíš dělal a řekl, bylo učiněno pro slávu Boží. Jeho oddanost strávit čas s Otcem v modlitbě. Všechny Jeho mocné skutky a zázraky a znamení a učení, které dělal, bylo, aby přinesl Bohu slávu. A dokonce i jít na kříž a přijmout hněv Otce, to bylo učiněno z poslušnosti a podřízenosti vůli Jeho Otce. Byla to bázeň Pána, která pronikala celou Kristovou službou.

A Svatý Duch, ten Svatý Duch, který vykonal nadpřirozené zázraky v Ježíšově životě a skrze jeho službu, je Svatý Duch, který nyní pokračuje ve své službě v a skrze všechny, kteří věří v Krista. Ježíš to slíbil. Slíbil, že opustí své učedníky, ale nenechá je samotné, nýbrž pošle Svatého Ducha, aby je vybavil, učil, aby mohli vykonávat službu v jeho jménu. Jiné jméno Svatého Ducha, jak se nám říká, je Utěšitel nebo Pomocník. Co vidíme, že se děje právě zde v tomto odstavci? Že Utěšitel přináší útěchu. Chodí „v bázni Pána a v útěše Svatého Ducha“. To je důkaz, že Kristus byl činný ve své církvi. Byl oddán své církvi. Pokračoval ve službě svým lidem, protože projevovali bázeň Pána a útěchu Svatého Ducha. Tyto dvě charakteristiky vždy jdou spolu – úžas, úcta, oddanost a uctívání Boha spolu s povzbudím a útěchou, radostí a požehnáním Svatého Ducha.

Bázeň Pána

Neslyšíme mnoho o strachu z Pána, že? Zdá se, že je to spíše termín Starého zákona. A jistě, to byla vhodná odpověď na Boží slávu v celém Starém zákoně, strach z Pána. Ale v Novém zákoně, mnohokrát, nás autoři vyzývají k strachu ve světle reality evangelia. Protože vidíte, to nás evangelium učí. Evangelium nás učí báti se Pána. Evangelium nás učí, že náš hřích si zaslouží Boží hněv a nelibost a trest. Že není nic, co bychom mohli udělat, abychom odstranili náš hřích a získali Boží požehnání. Ale naše spása přichází za nic menšího než za smrt a vzkříšení Jezukrista, Syna Božího. To je, jak jsme chudí bez Krista. To je, jak drahá je naše spása. Jaká by mohla být vhodnější odpověď než bázeň a úžas a uctívání a adorace před Bohem? Jaká by mohla být vhodnější odpověď než to, co řekl J.I. Packer, nebo abychom si vypůjčili titul jeho knihy, „brát Boha vážně“? Jak můžeme vůbec užívat útěchu Ducha svatého, pokud nedáváme Bohu naši nejvyšší oddanost?

Myslím, že je bezpečné říci, že všichni toužíme a dlouho očekáváme útěchu Ducha svatého, ale bereme Boha vážně? Zajímalo by mě, kdybychom se zeptali našich dětí, našich sousedů, spolupracovníků: „Co je pro nás nejdůležitější v životě?“ Zajímalo by mě, co by řekli! Všichni máme tendenci brát sami sebe vážně. Neděláme to? Bereme svou práci vážně, bereme sport vážně, bereme svůj vzhled, jídlo a pití, zábavu vážně, bereme sami sebe vážně. Co je více zřejmé než prevalence selfie? Chceme si udělat snímek sami sebe. A když bereme sami sebe vážně, chceme říct ostatním lidem o sobě. Tak to vidíme v naší kultuře. Ale bereme Boha vážně? Přiznám se, že chci, aby Duch změnil životy, ale vždy to dělám s očekáváním a touhou po tom, co Bůh může udělat? A chci získat trochu uznání za to cestou? Zajímalo by mě, kolik z nás chce, aby naše děti, mládež rostla a užívala si útěchy Ducha svatého, aby dospívala ve víře, rostla v učednictví, ale jen pokud se jim to líbí. A jak často modelujeme vhodný strach z Pána v našem vlastním životě a prioritách, které volíme pro naše rodiny? Všichni jsme náchylní hledat útěchu Ducha svatého a zanedbávat strach z Pána. Ale útěcha Ducha svatého přichází se strachem z Pána.

A když mluvím o strachu z Pána, nemluvím o smutném nebo temném chování. Je v tom teplo, radost ze strachu z Pána. Je v tom svoboda a upřímnost, naděje v dobách zkoušek; důvěra v dobách utrpení. Síla a hloubka a jednota, které se budují, když je církev Kristova. To je krásný obraz církve, která se buduje v Skutcích 9, 31. Církev je Božím plánem pro slávu Krista a pro dobro jeho lidu. Víte, v naší rodině jsme tak trochu posedlí ptáky. Neřeknu o tom mnoho, protože nevím, kolik chci prozradit o tom, jak jsme šílení, ale jsme velmi vnímaví k dění ptáků na našem dvoře! A včera jsem narazil na ptačí hnízdo. Vidíme je často, ale prostě mě zasáhlo, jak působivé toto ptačí hnízdo bylo. Tady byla sláma a nečistota a špína a tito ptáci to mohou dát dohromady a udělat hnízdo pro svá vejce a pro sebe. Není to úžasné, co Bůh dělá při budování církve? Bere Žida a pohana, Galilejce a Samaritána, otroka a svobodného, bohatého a chudého, a spojuje je jako svou církev, jako Kristovu církev pro svou slávu, tento krásný obraz chůze ve strachu z Pána a v útěše Ducha svatého? To je to, co Bůh dělá při budování své církve. Takže církev je budována. Je povýšena.

Nám je také řečeno v posledním slovu tohoto verše, že když byla postavena, byla také rozšířena. To bude náš poslední bod dnes večer. Že církev byla rozšířena; církev se rozmnožila. Když byla církev zbudována, církev se rozmnožila. Ve skutečnosti bychom mohli říci, že jedním z příznaků síly církve je, že je zaměřena ven. Byla rozšířena, jak byla postavena, a byla postavena, jak byla rozšířena. To není statický soubor věřících. To není exkluzivní klub. To je dynamické společenství, o kterém se zde mluví. Jedním z populárních slov v církvi dnes, v naší kultuře, myslím, je „společenství – prožívat život společně“. A to je určitě jedna z priorit tohoto oddílu; je to jedna z krásných věcí zde. Oni společně prožívají společenství. Ale jednou z nebezpečí zvýrazňování a soustředění se na společenství je, že pozornost může být zaměřena dovnitř a společenství může být uzavřené. A může být obtížné zahrnout nové členy nebo vnější osoby. A jsem si jist, že mnozí z nás to zažili v malých skupinách nebo nedělních školách nebo podobných věcech.

Rozšířena

Ale vidíme zde, že když je pozornost zaměřena na Boha a když je pozornost zaměřena na Kristův příkaz postavit jeho církev a jít a činit učedníky, církev sahá ven a růst církve přináší slávu Kristovu jménu. A co vidíme, když církev sahá ven, kvality, které poskytují sílu církvi, jsou stejné kvality, které zajišťují růst. Ty věci, které byly přítomny a zjevné v Kristově službě jim – strach z Pána a útěcha Ducha Světého – to jsou dvě věci, které je posílají ven, pohánějí je ven a přinášejí rozmnožení těch, kteří jsou vně církve. Je to tak, jak chodili ve strachu z Pána a v útěše Ducha Světého, že se církev rozmnožila. Byla rozšířena.

Zbudování vede k rozmnožení

To je v podstatě princip, který jste už mnohokrát slyšeli od Eda říkat, že „co jde nejhluběji k srdci, jde nejširší k světu.“ Že když je církev budována, je také rozšířena. Často slyšíme na misijních konferencích citát Johna Pipera, který říká: „Misijní práce existuje, protože uctívání neexistuje!“ Můžeme také říct, že misijní práce existuje, protože uctívání existuje. A to je to, co Piper vlastně říká v té kázání, kde o tom mluví. Že totiž budování církve vede k její rozmnožení. A důvod, proč je to tak důležité, je ten, že církev postupuje do těžkých míst; jde k lidem s opravdu hlubokými potřebami. Protože jaký je stav světa? Jaký je stav těch, kteří jsou mimo církev? No, je to opak toho, co vidíme zde. Jsou bez bázeň před Pánem a bez útěchy Ducha svatého. Není tam žádný pocit závislosti na Bohu. Není tam žádná naděje, mír a útěcha, pouze pýcha a marnost. Nemyslím si, že bychom potřebovali dávat příklady toho, jak to charakterizuje svět kolem nás, ale Kristus nám dává něco lepšího. Dává nám Sám sebe. A v Něm jsme povoláni k síle a jednotě a radosti a míru a úžasu a lásce. Jsme povoláni k životu, k věčnému životu v Něm.

Když doufáme v tyto věci, modlíme se za ně, čekáme na ně, jedno z povzbudení, které přijímáme, je to, že se modlíme za probuzení. Modlíme se za reformaci, za osvěžení, obnovu. Slyšeli jste to „re“? Žádáme Boha, aby udělal něco, co už dříve udělal. Modlíme se, aby to udělal znovu. A můžeme být nadšení, protože vidíme, že to už dříve udělal. A důkaz toho je přímo zde v Skutcích kapitole 9, verši 31. Žádáme Boha, aby to udělal znovu pro slávu Krista a pro dobro jeho lidu.

Právě teď čtu knihu o povodni na řece Mississippi v roce 1927, Rising Tide. A kniha je úžasná! Jeden z hlavních charakterů v knize je samotná řeka Mississippi. Je to jeden z nejdominantnějších charakterů v knize. A je úžasné slyšet, jak popisuje sílu a intenzitu řeky, jak teče dolů a jak se zvedá nahoru. A na každém bodě cesty se řeka snaží prorazit hráze. Snaží se zvednout nad hráze a rozšířit se mimo břehy řeky. To je intenzita a síla řeky.

To je to, co vidíme u církve, jak církev roste, jak se zvětšuje, jak roste. Snaží se dosáhnout a rozšířit se a růst a rozmnožovat se ke slávě Kristově. To je to, co církev dělá. To je to, co vidíme, že dělá zde v Skutcích kapitole 9, verši 31. Modlíme se, aby to dělala i v našich dnech.

Život jednoduchosti

Dovolte mi, abych zakončil několika komentáři. Když přicházím k takovému passages, vždycky zjišťuji, že kázat a učit o strachu Pána je obzvláště těžké. Myslím, že je to kvůli transcendenci Boha; je těžké to vyjádřit slovy a zachytit nejen hrůzu, ale i uctivou bázeň a lásku v tom strachu. Co to tedy vypadá? Jak to vypadá mít strach Pána a útěchu Ducha svatého? Několik slov mě napadá. A jedno z nich by bylo – je to život jednoduchosti. Víme, že jsme tak rozptýleni a jsme zaneprázdněni většinou času. Jsme zvyklí vyplňovat jakýkoli čas odpočinku nebo ticha hlukem nebo vizuální stimulací. Ale zde je volání, myslím, abychom byli tichí. Myslím, že když David modlil dříve, „buďte nehybní a vězte, že já jsem Bůh“, a abychom si vzali čas na to, abychom se divili a podivovali se Božímu stvoření; abychom pamatovali na Jeho požehnání, abychom pamatovali na evangelium a děkovali Mu za to. Abychom rostli v uznání toho, co On učinil.

Nejistě existuje jednoduchost, kterou vidíme v církvi v knize Skutků. Že ano? Když se vrátíme do kapitoly 2, co církev dělala v době rané církve? Bylo to vlastně poměrně jednoduché. Byli oddáni chvále a modlitbě. Byli oddáni slovu a svátosti. A oddávali se společenství a štědrosti. Je to jednoduché, ale je to mimořádné. Že ano? A když se těmto věcem oddávali, byli ochotni vypadat jinak než svět kolem nich, být solí a světlem ve svém světě. Byla na jejich straně připravenost snášet zkoušky, snášet utrpení, trpět s nadějí a být připraveni dát odpověď těm, kteří je viděli, důvod své naděje. Proč měli tak velkou naději? Je to kvůli vzkříšení; je to kvůli věčnému životu v Kristu Ježíši. A byli spolu, posilovali jeden druhého v těch časech. A byli připraveni být svědky pro Krista.

A možná tam měříme toto. Pokud postrádáme touhu a tíhu pro ztracené, možná jsme plně nepochopili požehnání strachu Pána a útěchu Ducha svatého. Možná jsme plně neocenili neuvěřitelnou výsadu církve, ale také neuvěřitelnou potřebu ztracených. A možná potřebujeme jít zpět k tomu, kde jsme začali bohoslužbu, v kapitole 3 Lamentací, volání k uctívání – „Nechť vyhledáme a zkoumáme své cesty a vrátíme se k Pánu a nechť zvedneme své srdce a ruce k Bohu v nebi.“ Pojďme k Němu v modlitbě!

Otcovi, děkujeme Ti za Tvé Slovo a za tento den Pána, který přichází, ráno a večer, abychom slyšeli Tvé Slovo a zpívali Tvé chvály. Modlíme se, abys Ty svým Duchem působil v nás, obnovoval nás a oživoval nás a dával nám radost v Kristu a dával nám srdce pro ztracené a dával nám příležitosti, abychom sahali ven. A když budujeme nahoru, abychom také budovali ven, pro Tvoji slávu, pro slávu Krista a pro naše věčné dobro. A tyto věci prosíme ve jménu Krista, amen.